Bedýnka č. 3

Nelze říct, že by nám technologické vymoženosti jako sporttestery, chytré hodinky, GPS a další v tréninku nebyly vůbec k ničemu. Mohou nám napomoct rozpoznat stavy, kdy něco není v pořádku (nemoc, přetrénování), začátečníkům pravděpodobně pomohou k tomu, aby jejich tréninkové úsilí bylo vyrovnanější, a nelze opomenout ani jejich motivační a psychologickou roli. Přesto se až příliš často zapomíná na to, že jedním z hlavních cílů tréninku je naučit se naslouchat vlastnímu tělu, vnímat, jakým způsobem reaguje na zátěž, a na základě takto získaných zkušeností s ním umět pracovat jak v tréninku, tak při závodě. Přitom pro trénink jako takový není technologie nijak nezbytná. Johnson et al. aktuálně publikovali studii, v níž ukazují, že trénink s pomocí měření tepové frekvence a trénink řízený pouze na základě vnímání vynaloženého úsilí vede prakticky ke stejným výsledkům (sledovány byly změny BMI, VO2max a výkonu při dvanáctiminutovém Cooperově testu na základě šestitýdenního tréninku). Především psychologickým aspektům naší závislosti na technologických hračkách se pak věnuje Brad Stulberg v článku pro časopis Outside. Data, která nám chytré hodinky poskytují, jsou nepochybně zajímavá a užitečná, pokud se na ně však příliš soustředíme, rozptylují naši pozornost a odvádějí ji od toho nejdůležitějšího, od běhu samotného.

Skvělý článek Johna Branche věnovaný Fastest Known Times (FKTs) sice vyšel na webu The New York Times už v srpnu 2015, ale na své aktuálnosti stále nic neztratil. Velmi dobře popisuje nejen, co je na FKTs tak fascinujícího, že lákají čím dál víc vynikajících běžců, ale především otázky, které v souvislosti s FKTs nutně vyvstávají, otázky ohledně stanovení trasy, míry podpory, regulérnosti jednotlivých pokusů a další. V Čechách nás tato debata do značné míry stále ještě čeká, i proto se chceme tomuto tématu podrobněji věnovat v připravovaném čtvrtém čísle časopisu B (jaro 2017).

Prvního března vyrazil Rickey Gates z Charlestonu v Jižní Karolíně na pěší pouť napříč Amerikou. Přibližně pět měsíců, 6400 km cesty po linii spojující východní a západní pobřeží, protínající mapu Spojených států zhruba ve třetině výšky od jejího spodního okraje. Jižní Karolína, Tennessee, Alabama, Arkansas, Oklahoma, Colorado, Utah, Nevada, Kalifornie. „Food, miles, food, shelter. Repeat.“