Bedýnka č. 8

Tokijský maraton se sice běžel už v únoru, ale přesto stojí za to podívat se blíže na jeho výsledky, neboť, jak napsal Brett Larner na svém blogu Japan Running News, 25. únor 2018 se stal „nejúspěšnějším dnem v historii japonského mužského maratonu“. Nejde jen o to, že Yuta Shitara doběhl druhý za vítězným Dicksonem Chumbou a časem 2:06:11 překonal 16 let starý japonský rekord. Podstatná je především celková síla a šíře současné japonské špičky. Pod 2:07 zaběhl i celkově pátý Hiroto Inoue. Šest japonských běžců zaběhlo pod 2:09 a další tři pak pod 2:10. Celkem 13 Japonců dokázalo v jediném závodě běžet rychleji, než je stávající český rekord, který zaběhl Karel David v Hamburku před 25 lety. Vypadá to na konec stagnace japonského maratonu, o níž jsme loni v květnu mluvili s Yukim Kawauchim a Brettem Larnerem (celý rozhovor otiskneme v pátém čísle časopisu B). Za dva roky v Tokiu se zřejmě máme na co těšit. Za pozornost pak stojí i čas Asuky Tanaky běhajícího za amatérský klub Yutori RC, 2:10:13, a také výkon Satoriho Kasuye (2:14:37), který před pěti lety téměř zemřel na rakovinu. (Pro snazší orientaci používáme anglický přepis japonských jmen, pod nímž jsou japonští běžci povětšinou známi.)

Gabriele Grunewald se už devátým rokem potýká s méně obvyklou formou rakoviny. V roce 2009 jí byl diagnostikován adenoidně cystický karcinom (ACC), o rok později pak nádor štítné žlázy. Přesto si v roce 2013 zaběhla osobní rekordy na 800 m, 1500 m, 3000 m i 5000 m. V roce 2016 se však u ní znovu objevil ACC a v loňském roce také nádor na játrech. Nyní založila nadaci Brave Like Gabe na podporu výzkumu vzácných forem rakoviny. Zapojit se můžete i vy, když se přihlásíte do virtuálního závodu na pět kilometrů Brave Like Gabe Virtual 5k.

Ve skvělém článku pro The New York Times Michael Powell popisuje rozsáhlou dopingovou síť zásobenou jediným mužem, Michaelem A. Moorconesem z arizonského Queen Creeku. Peptidy, které fungují podobně jako steroidy, ale jsou mnohem hůře odhalitelné, dodával více jak 8000 zákazníků, mezi nimiž byli profesionální hráči amerického fotbalu a baseballisté, vzpěrači, zápasníci, ale i řada sprinterů a vrhačů. Za pozornost stojí přístup jednotlivých sportovních organizací k výsledkům šetření. Major League Baseball suspendovala dva nevýznamné hráče, National Football League nepotrestala nikoho. Poněkud odlišná je situace ve sportech spadajících pod pravomoc United States Anti-Doping Agency, která udělila tresty řadě sportovců, kteří byli Moorconesovými klienty, např. diskaři Jasonovi Youngovi nebo tyčkaři Nicku Mossbergovi. Sám Moorcones vyvázl bez trestu, neboť distribuce peptidů, které jsou bez lékařského předpisu ilegální, je hodnocena pouze jako přestupek.