Běžec ve městě

Pokud se díváte na „Běžce ve městě“ Ela Lisického, možná se vám vybaví úplně jiný běžec. Kulisa je stejná, Times Square v New Yorku, běh samotný však může být jen stěží odlišnější. Lisického překážkář v plné rychlosti překonává překážku na dráze atletického stadionu, Dean Karnazes se plouží na běhátku umístěném na plošině zavěšené na budově Reuters přímo na Times Square. V červnu 2007 uběhl Karnazes na Times Square za 24 hodin 207,2 km, aniž by se hnul z místa. Dynamiku Lisického městského běžce nahradila technologie. Triumfální okamžik vzletu a překonání překážky vystřídalo celodenní martyrium nepřetržitě snímané třemi kamerami a promítané na třech plazmových obrazovkách. Běžec je upoután na místo, které nemůže opustit, zatímco jeho obraz je zmnožen a distribuován do světa. Lisického postup je opačný, v jediném obraze kombinuje tři různé vrstvy – běžce, dráhu s překážkou a prodlouženou dvojitou expozici Times Square; svět je zde přiveden k běžci a podřízen jeho pohybu.

„Běžec ve městě“ vznikl kolem roku 1926, kdy El Lisickij s kolegy z Asociace nových architektů (ASNOVA) pracoval na návrhu nového sportovního centra v Moskvě a jeho montáž měla sloužit jako předloha pro rozměrný vlys. Fotografii New Yorku pořídil Lisického přítel, architekt Knud Lönberg-Holm. Zdroj obrazu běžce, který celé montáži dominuje, není znám. Times Square i dráha s překážkou tvoří jen pozadí, na kterém vyniká skok připomínající spíše baletní grand jeté než přechod překážky při běžeckém závodě. Překážka se zdá být neúměrně nízká a pozice běžce ve vzduchu se výrazně odchyluje od současné překážkářské techniky, která už byla v roce 1926 ustálená – poprvé ji použil olympijský vítěz z roku 1900 Alvin Kraenzlein. Ani samotný běh na 110 metrů překážek nebyl žádnou novinkou. První závody na 100 yardů s dřevěnými překážkami se v Anglii běhaly už kolem roku 1830. V roce 1864 pak byl v Oxfordu a Cambridgi zaveden standard, který se téměř nelišil od toho dnešního: 120 yardů (109,7 m) a 10 překážek o výšce 3 stopy 6 palců (107 cm); nyní se běhá 110 metrů s 10 překážkami vysokými 106,7 cm (3,5 stopy). Jediná výrazná změna, ke které došlo po roce 1926, bylo zavedení překážek ve tvaru L místo původního T v roce 1935. Oproti úspornosti a efektivitě pohybu závodníka na 110 metrů překážek je Lisického běžec především obrazem dynamičnosti a energie člověka prosazujícího se v moderním světě.

Dojem pohybu a rychlosti je ještě umocněn rozstříháním kompozice na úzké pruhy. Výsledek na diváka působí podobně jako filmový pás, na rozdíl od filmu zde však nic nechybí. V prostoru mezi jednotlivými snímky filmu se nacházejí fáze pohybu, které kamera nezachytila, u Lisického však jednotlivé pruhy odděluje skutečné prázdno. Sledujeme běžce v jediném okamžiku, zatímco čas plyne za ním a mimo něj, v dvojité expozici Times Square. Dean Karnazes běžel zcela v područí času, jeho běh určovalo 24 hodin pozemského dne a diváci jej mohli po celou dobu sledovat v reálném čase. El Lisickij v „Běžci ve městě“ čas ruší. Skutečnou překážkou zde není kus dřeva na atletické dráze, ale prázdno vytvářené technikou v překotně ubíhajícím moderním světě. Lisického běžec napíná všechny své síly k tomu, aby jej překonal, a svým pohybem vzdoruje omezením, která jsou vlastní lidskému rodu.