Běžecké jaro 2017

Milan Janoušek
13. květen 2017

Mistrovstvím republiky v maratonu vyvrcholila první květnovou neděli jarní sezona silničních běhů. V následujícím ohlédnutí se proto zaměřím na vše podstatné, co se na tuzemské vytrvalecké scéně odehrálo. Zvláštní pozornost budu věnovat zejména výkonům nejlepšího českého maratonce Jiřího Homoláče.

–––

Vykradené Kbely a rekordní Pečky

Letošní zima patřila v našich zeměpisných šířkách k těm tužším, a kdo neodletěl do teplých krajin nebo se neschoval do haly, mohl v některých dnech trénovat pouze s notnou dávkou improvizace. O to větší bylo těšení se na první silniční závody nové sezony.

Na Moravě odstartovalo běžecké jaro už 25. února na kopcovité trati Rohálovské desítky. Tu zvládl z Čechů nejlépe Jan Kreisinger (32:25) a Petra Kamínková (36:57). První březnovou sobotu pak otevřela Kbelská desítka silniční sezonu také v Čechách. Závod, v jehož rámci se konalo také Akademické MČR na 10 km, přilákal více než 1200 účastníků, nicméně nejlepší tuzemské vytrvalce byste ve startovním poli hledali jen stěží. Jeden z největších běžeckých závodů v republice totiž po skončení podpory od Mizuno už od loňského roku nevypisuje žádné prize money. Sportovní úroveň tak v Kbelích zachraňoval vítěz a student ČVUT David Kučera (31:22), který dal v sólo závodě svým nejbližším pronásledovatelům více než minutu a půl a potvrdil výbornou formu z haly, kde týden předtím získal na MČR stříbro v běhu na 3000 m. Stejně suverénně si pak vedla také ženská vítězka Tereza Čapková (35:48). Tuto původem středotraťařku a účastnici OH v Londýně budeme možná na silnici vídat častěji (z jejího startu na Pražském půlmaratonu bohužel nakonec sešlo).

Opravdová silniční párty tak vypukla až 11. března v Pečkách u Kolína. Zázemí sportovní haly, nízké startovné (navíc bez nutnosti kupovat tričko), slušné prize money, tradičně rychlá rovinatá trať – to vše bylo předpokladem pro kvalitní účast i výkony. A vytrvalci se dokázali organizátorům odvděčit. I přes protivítr zaběhlo v Pečkách prvních 15 Čechů čas pod 33 minut. Tak kvalitní časy širší české špičky v 38leté historii závodu ještě nikdy nepadly. Pod 31 minut se nicméně dokázal dostat pouze Vít Pavlišta (30:44). Absolutním vítězem se stal Keňan J. M. Mwangi z kočovného Benedek teamu, který deset kilometrů prolétl za 29:02, pouhé dvě sekundy od traťového rekordu, který drží od roku 2009 Tanzánec E. J. Ngimba (tehdy hostující v barvách AK Kroměříž). „Občas nám někdo vyčítá, že zveme na Pečeckou desítku Keňany, proto bych chtěl uvést, že jsme žádné Afričany nikdy neoslovili ani jsme jim nepřispívali nijak na cestu nebo ubytování, a mají tedy stejné podmínky jako naše elita, kterou u nás opět rádi uvidíme,“ vysvětlil pořadatel závodu Petr Lhota. Co se nepovedlo Mwangimu, to dokázala v ženách Eva Vrabcová, která časem (34:03) pokořila o sedm vteřin traťový rekord Keňanky Chepletingové.

Potěšujícím faktem je, že se mezi muži (v ženách pouze velmi opatrně) začínají prosazovat i mladší ročníky. Čtvrtým nejlepším Čechem byl v Pečkách teprve jedenadvacetiletý Sebastian Vošvrda z Mladé Boleslavi. Tento svěřenec trenéra V. Koudelky se kromě atletiky věnuje také umění a na závodech bývá zcela nepřehlédnutelnou osobností. I bez trenérského vedení se neustále zlepšuje také Filip Záveský z českotřebovského Iscarexu. „Trénuju převážně sám. Jen občas se mi podaří absolvovat týmový trénink nebo se v Brně, kde studuji, domluvím na sparring s Lukášem Olejníčkem,“ říká letos čtyřiadvacetiletý vytrvalec, který v dětství začínal s krasobruslením a teprve později přilnul k orientačnímu běhu a běhům do vrchu.

Z dalších jarních desítek zmiňme alespoň českobudějovickou RunTour, kterou po dlouhém zranění ovládl ve skvělém čase (31:38) Pavel Dymák. Po návratu z Keni se zde vítězstvím (35:17) prezentovala také Lucie Sekanová. Fanoušci, kteří jí na soustředění přispěli více než 85 tis. Kč, ovšem na její další závodní starty čekali marně.

Homoláčova pražská (hit)paráda

Pražský půlmaraton letos vyšel na apríla a důvodu k úsměvu měl v cíli z českých vytrvalců nejvíce jako tradičně (za posledních pět let nezvítězil v Praze jen v roce 2014) Jiří Homoláč. I přestože před startem avizoval útok na 62 minut, ani s výsledným časem 63:23 nemohl být Homoláč nespokojen. Tento čas byl totiž jeho: 1) osobním rekordem (loni v Praze běžel 63:50), 2) českým traťovým rekordem (předtím Štefko 63:34, 2005) a především 3) pátým nejrychlejším českým půlmaratonským výkonem všech dob! A to si dal v průběhu závodu ještě osobáky na 10 (29:40), 15 (44:46) a 20km (60:04).

K tomuto výkonu se maratonec z Chudčic u Brna protrénoval po dvou a půl měsíčním soustředění v keňském Itenu, z kterého se vrátil teprve dva dny před závodem. Tentokrát měl štěstí také na keňského vodiče P. M. Kipkorira. „Dohodli mi ho pořadatelé. Potkali jsme se v pátek, já jsem mu řekl svoji představu o tempu a on podle toho běžel skvěle. Když jsem potřeboval zvolnit, křikl jsem na něho svahilsky,“ řekl Homoláč pro BezvaBeh.cz.

Z dalších českých běžců dosáhl v Praze na výrazný osobní rekord rovněž v Keni trénující David Vaš (68:13) a ještě lépe zaběhl při svém debutu na půlmaratonské trati vrchař Jan Janů (67:54).

Eva Vrabcová zaznamenala už na začátku února v Neapoli půlmaraton za 71:54 a po traťovém rekordu na Pečecké desítce pomýšlela v Praze i na třiadvacet let starý český rekord Aleny Peterkové (71:02). Rodačka z Trutnova ovšem nedbala pokynů svého vodiče Ondřeje Fejfara a rozeběhla závod příliš rychle. Desítkou probíhala dokonce o více než půl minutu rychleji než v Pečkách a v cíli to nakonec Vrabcové stačilo „jen“ na 71:45.

Půlmaraton 32+

Přesně dva týdny po Pražském půlmaratonu se konalo MČR v půlmaratonu, které hostí (zejména zásluhou Oldřicha Bujnocha) už od roku 2011 každoročně Pardubice. Zdejší rovinatou trať, i přes problémy s měřením (ročník 2013 byl mírně kratší a ročník 2014 pak raději pro jistotu delší), mají vytrvalci rádi. Letos ovšem na startu chyběli kvůli tréninkovému manku dva loňští medailisté – Lukáš Olejníček a Pavel Dymák. Jistotou tak bylo vítězství Víta Pavlišty, který výkonem 67:31 vyhrál mistrovský půlmaraton potřetí v řadě a celkově už popáté. „Sice jsem mistr, ale půlmaratonským králem je letos Jirka Homoláč. Ten v Praze zaběhl čas, který je zcela mimo moje možnosti,“ komentoval svůj výkon Pavlišta pro Atletika.cz. Na podium ho doprovodil další vytrvalecký matador Petr Pechek (68:34) a pro svoji první mistrovskou medaili si doběhl na třetím místě blanenský Jan Kohut (68:59). Věkový průměr vítězného mužského trojlístku byl třicet dva a půl let.

Vytrvalci zrají později. V ženách ovšem začíná být věková struktura poněkud alarmující. Vítězkou se totiž stala letos čtyřiačtyřicetiletá běžecká legenda Petra Kamínková (78:00) a druhá byla ještě o dva roky starší olympionička Iva Sekyrová (78:58). Třetí místo (80:00) určitě udělalo ohromnou radost Daniele Havránkové z pražského Olympu, která v pětatřiceti letech získala svoji první mistrovskou medaili. Dohromady nám to ovšem dává věkový průměr přes 41 let! A zkuste hádat, kolik roků bylo čtvrté Petře Pastorové? Mladší generace vytrvalkyň se v půlmaratonu zatím vůbec neprosazuje. V minulé sezoně výrazně zaujal pouze výkon sedmadvacetileté Valerie Soukupové (75:58). Jihočeská vytrvalkyně však nyní očekává narození prvního dítěte.

Homoláč podruhé

Loni si Jiří Homoláč nejprve vytvořil na Pražském půlmaratonu osobní rekord 63:50 a o dva týdny později se na maratonu v Hamburku pokoušel atakovat i olympijský A limit (2:15:00). Na Rio to nakonec nestačilo, ale za výrazný maratonský osobák (2:16:55) se Homoláč určitě stydět nemusel.

První část plánu vyšla i letos Homoláčovi dokonale, když v Praze zaběhl čas 63:23. Maraton chtěl běžet tentokrát v Londýně, ale elitní číslo se mu podařilo získat pouze do Vídně. Ani rakouská metropole ovšem nebyla špatnou volbou. Vídeňský maraton se konal přesně tři týdny po Pražském půlmaratonu (tedy jeden týden k dobru oproti loňskému Hamburku) a navíc zde mohl běžet ve skupině usilující o limit pro MS v Londýně (2:15:00) vedené domácím závodníkem Valentinem Pfeilem. Tento osmadvacetiletý rakouský veterinář vstupoval do závodu s osobáky 64:16 na půlmaraton a 2:16:37 na maraton. Jako přípravný závod absolvoval Pfeil čtyři týdny před Vídní půlmaraton v Grazu za 64:50, tedy téměř o minutu a půl pomaleji než tři týdny předtím v Praze Homoláč.

Po startu Vídeňského maratonu běžel Homoláč dle plánu s Pfeilem a metou půlmaratonu společně probíhali v čase 66:49 (tj. o 41 s rychleji než by bylo nutné pro splnění limitu). Chvíli nato ale Homoláč narazil do zdi. „Po 25. kilometru mě přestaly jít nohy, odpadl jsem ze skupiny a v občasných větrných poryvech jsem nedokázal držet potřebné tempo,“ uvedl pro Běhej.com. Závod nakonec dokončil za 2:18:43 (66:49 + 71:54). Pfeil v druhé části také zpomalil, ale limit na MS si dokázal pohlídat 2:14:50 (66:49 + 68:01).

Ihned po závodu se začalo diskutovat nad příčinami Homoláčova neúspěchu. „Nic bych neměnil, v tréninku i přípravě na závod jsem udělal maximum. Možná se najde někdo, kdo si myslí, že jsem závod měl vzdát a pošetřit síly na Prahu. K tomu bych chtěl říct, že se nechci naučit vzdávat závody, když to trochu nejde, bolí to, nebo očekávání nejsou taková, jaká si představuji,“ odpověděl kritikům Homoláč.

Zkusme se nyní nad některými argumenty, které v diskuzích padaly, zamyslet.

1) Vídeňský maraton měl po krizi na pětadvacátém kilometru vzdát a zkusit to znovu v Praze.

Vzdát závod a pošetřit síly? To by pro Homoláče v jeho situaci nic neřešilo. Zatímco Pražský půlmaraton patří k nejrychlejším na světě, o Pražském maratonu se to rozhodně říct nedá. Je pravdou, že Jan Kreisinger tu v roce 2012 běžel čas 2:16:27 (tedy lepší, než je Homoláčův osobák) a nominoval se tak na OH v Londýně. Běžet pod 2:15 je ale úplně jiná liga a v Praze to dokázal z Čechů pouze Štefko v roce 2004.

Ani jinde v Evropě by už nebylo příliš na vybranou. Z rychlejších maratonů by připadaly v úvahu snad jen Düsseldorf (30. dubna), Ženeva (7. května) nebo Riga (14. května).

2) Pokud chtěl splnit maratonský limit na MS, neměl běžet Pražský půlmaraton tak rychle.

Ze zabijáckého plánu dát si ve velmi krátkém časovém sledu osobák na půlmaraton i v maratonu nechtěl Homoláč slevit ani letos, pod vedením nového trenéra Róberta Štefka, a běžet maraton dva či tři týdny po půlmaratonu jistě lze, jen se to s tím půlmaratonem nesmí přehnat.

Američan Galen Rupp běžel letos Pražský půlmaraton jako přípravu dva týdny před Bostonským maratonem. Rupp zaběhl v Praze 61:59 (tj. téměř minutu a půl za osobákem), ale v Bostonu si pak zaběhl maratonský osobák 2:09:58. Obdobně výše zmíněný Rakušan Pfeil běžel čtyři týdny před Vídní půlmaraton v Grazu v čase 64:50 (tj. více než o půl minutu pomaleji než je jeho osobák, ve Vídni však dokázal zaběhnout výrazný maratonský osobák 2:14:50.

Co tedy udělali Rupp a Pfeil jinak? Neběželi půlmaraton na krev a brali ho pouze jako přípravný závod ke skutečnému vrcholu, kterým byl pro ně maraton. Jak říká renomovaný italský trenér Renato Canova: „Maraton nelze chápat jako dva půlmaratony. Buďto trénuji na půlmaraton, nebo na maraton. Pouze výjimečně lze zaběhnout oba závody kvalitně.“

Homoláč šel loni i letos do půlmaratonu na plné koule, ale ty mu pak při maratonu zřejmě chyběly.

3) Dokud se nenaučí běhat rovnoměrně, tak na olympiádu nepojede.

Rovnoměrné nebo ideálně v druhé polovině stupňované tempo – taková je prý nejlepší taktika pro běhy na dlouhé tratě. Učebnicovým příkladem je současný světový rekord (2:02:57), kdy Dennis Kimetto proběhl první polovinu Berlínského maratonu v roce 2004 za 61:45 a druhou polovinu dokázal ještě zrychlit na 61:12. U Homoláče jsme zpravidla svědky naprosto opačného průběhu, kdy první polovinu rozebíhá velmi ostře a v druhé se snaží co nejméně zpomalit. Na posledních dvou Pražských půlmaratonech, kde si dal osobák, zpomalil druhou polovinu zhruba o 20 s, což je stále hodně solidní výsledek. Jiná je situace v maratonu, kde jak v Hamburku, tak ve Vídni byl ještě v polovině závodu relativně hluboko pod tempem na 2 h 15 min (v Hamburku o 17 s, ve Vídni o 41 s), ale druhou polovinu radikálně zpomalil (ve Vídni až o pět minut).

Ani takové zpomalení však nemusí být vždy fatální. Stačí se podívat na data z půlmaratonského světového rekordu, který zaběhla letos v Praze Joyciline Jepkosgeiová. Keňanka probíhala v Praze desítkou za 30:05 (též světový rekord), tedy v tempu na čas kolem 63:30 a nakonec doběhla za 64:52. Pouze o několik týdnu později pak na Londýnském maratonu probíhala její krajanka Mary Keitany první polovinu za 66:54, tedy na čas kolem 2:14, ale nakonec doběhla za 2:17:01. Z toho je evidentní, že k rekordům vedou různé cesty. Ta se zpomalovanou druhou polovinu je ale bolestnější.

Přes všechny výtky, které k Homoláčovi jeho kritici mohou mít, je třeba říct, že pracovitějšího a odolnějšího maratonce v Česku nemáme. Vždyť z posledních čtyř maratonů běžel vždy pod 2 h 20 min (a kromě letošní Vídně vždy v osobním rekordu). Homoláč není výjimečný talent ani ideální somatotyp, ale i jeho nejvážnější konkurent Vít Pavlišta o něm tvrdí, že je to rozhodně největší dříč. Ve svých sedmadvaceti letech má pak Homoláč nejlepší léta ještě stále před sebou. Čerpat by měl i ze zkušeností svého nového trenéra Róberta Štefka, jehož osobní rekordy (60:29 půlmaraton / 2:09:53 maraton) mluví za vše.

Fenomén Petr Pechek

Jarní sezona silničních běhů vyvrcholila první květnovou neděli Pražským maratonem. Při neúčasti Jiřího Homoláče, tentokrát o triumfu Víta Pavlišty pochyboval jen málokdo. Liberecký logistik před závodem přiznal, že jeho hlavní motivací je zkompletovat jarní mistrovskou sbírku (kromě půlmaratonu vyhrál Pavlišta týden před maratonem také MČR na 10 000 m na dráze), což se v jednom roce ještě žádnému českému vytrvalci nepodařilo.

O rekord ale usilovala i jiná mimořádná osobnost tuzemské vytrvalecké scény – Petr Pechek. Houževnatý programátor nechyběl od roku 2009 na MČR v maratonu nikdy na stupních vítězů, a pokud by vyhrál, stal by se s pěti tituly nejúspěšnějším maratoncem české historie. Pražská trať Pechkovi opravdu sedí, když zde už dvakrát zaběhl pod 2 h 19 min, což se Pavlištovi ani Homoláčovi v Praze nikdy nepovedlo. Maratonskou přípravu přitom musel Pechek nedávno začít kombinovat i s otcovskými povinnostmi. „Mám malého syna Davida, takže se v noci občas nevyspím, ale tréninkové objemy držím pořád stejné. Třeba v neděli po závodě v Pečkách jsem šel volný běh 38 kilometrů,“ sdělil mi v nedávném rozhovoru.

Téměř dvě hodiny se maraton vyvíjel lépe pro Pavlištu, ale pak Pechek (stejně jako už několikrát v minulosti) začal mocně dotahovat a na značce pětatřicátého kilometru ukázal Pavlištovi záda. Pátý mistrovský titul bral nakonec za čas 2:21:22. Pavlišta, kterému desítka na dráze sebrala více sil, než si byl před startem ochoten připustit, nakonec doběhl s více než dvouminutovou ztrátou (2:23:32). Třetí místo, stejně jako v půlmaratonu, bral Jan Kohut (2:27:36).

V ženách se o titul opět utkaly veteránky. Souboj čtyřicátnic Pastorové s Churaňovou dopadl lépe pro Pastorovu (2:46:34; Churaňová 2:48:09). Bronzová skončila překvapivě teprve šestadvacetiletá brněnská extriatlonistka Tereza Ďurdiaková (2:48:59).

–––

Tak takové bylo běžecké jaro 2017. I letos vyhrávaly závody zejména zkušenosti. Před oddaností našemu sportu, tak jak ji rok za rokem demonstrují svými výkony Pavlišta, Pechek nebo Kamínková nelze nic jiného než smeknout. Tvrdím, že toto by měly být naše vzory. Ne Farah ani Zátopek, ale ti, kteří i při práci a rodině (a bez dopingu) zvládají sportovat na vynikající úrovni.

V mužích lze dále stavět i na střední generaci (Homoláč, Olejníček, Dymák…) a na vzestupu jsou i mladí (Janů, Vošvrda, Šinágl…). U žen je situace složitější (bylo to vidět i na nízké účasti při MČR na 10 000 m). Omlazení by mohly přinést Anežka Drahotová nebo Moira Stewartová. V případě Kristiiny Mäki nebo Lucie Sekanové je pak otázkou, zda se jim do delších tratí bude jednou chtít.

–––

Žebříček nejlepších tuzemských výkonů za období leden–květen 2017 (oficiální časy)

10 Km

1. Pavlišta (30:44) Pečky
2. Kreisinger (31:00) Rožmitál–Březnice
3. Kubričan (31:16) Pečky

1. Vrabcová (34:03) Pečky
2. Sekanová (35:17) České Budějovice
3. Kamínkova (35:43) Pečky

půlmaraton

1. Homoláč (63:23) Praha
2. Pavlišta (66:34) Praha
3. Janů (67:54) Praha

1. Vrabcová (71:45) Praha
2. Kamínková (78:00) Pardubice
3. Jíšová (78:51) Praha

maraton

1. Homoláč (2:18:43) Vídeň
2. Pechek (2:21:22) Praha
3. Pavlišta (2:23:32) Praha

1. Pastorová (2:46:34) Praha
2. Churaňová (2:48:09) Praha
3. Ďurdiaková (2:48:59) Praha

Eva Vrabcová při půlmaratonu v Neapoli (Photo © RunCzech)
Eva Vrabcová při půlmaratonu v Neapoli (Photo © RunCzech)
Jiří Homoláč při půlmaratonu v Praze (Photo © RunCzech)
Jiří Homoláč při půlmaratonu v Praze (Photo © RunCzech)
Petr Pechek v cíli MČR v maratonu v Praze (Photo © RunCzech)
Petr Pechek v cíli MČR v maratonu v Praze (Photo © RunCzech)

Milan Janoušek – @MejlaJanousek

Milan Janoušek is a lawyer by profession and a long-distance runner by heart.
Milan Janoušek je povoláním právník a srdcem vytrvalostní běžec.