Doběhnout cefalopoida

Výkon, který předvedl Will Smith coby policista James Edwards, když na střeše Guggenheimova muzea doběhl cefalopoida, patří k tomu nejlepšímu, čeho je lidský druh schopen. Jenže jak sám v průběhu následujících dní zjistí, lidské schopnosti jsou značně omezené a v mnoha ohledech až zoufale směšné. Běh nevyjímaje. Nemusí to však nutně znamenat, že jsou nedostatečné. Muži v černém systematicky a důsledně nabourávají a převracejí naše očekávání a představy o světě: zdroj nezměrné energie se skrývá v malé kuličce sotva větší než náprstek, galaktický týden trvá hodinu, zbraň, kterou je třeba držet jen dvěma prsty, dokáže udělat neuvěřitelnou paseku, ty nejdůležitější zprávy se lze dozvědět na stránkách bulvárních plátků, a v neposlední řadě i mimozemšťané z královských rodin žijí životy obyčejných lidí. Převrátit lze totiž také Kayovo (Tommy Lee Jones) tvrzení ze slavné scény na lavičce v Battery parku: lidi jsou hloupá, vystrašená a nebezpečná zvířata, ale člověk je chytrý. Dokazuje to jak Jay, tak patoložka Laurel (Linda Fiorentino), neboť oba přistupují k neznámému, byť sebepodivnějšímu, se zájmem, ale bez předsudků. I díky nim lidstvo nepůsobí ani z pohledu mimozemských civilizací jako zcela beznadějný případ a Země nakonec může být docela dobré místo k životu, tím spíš, že sami mimozemšťané jsou nám v lecčems podobní. Běžet se dá s každým, jen se nenechat ovládnout představou, že to nejde, a soustředit se na běh samotný.