Místa, kde nic není #15

Stoupám výš, až úplně zmizí – hory, jezera i ovce pasoucí se opodál. Jsem na místě, kde nic není vidět ani slyšet. Mrak pohltil vše, co je kolem, a vítr přehlušil i můj vlastní hlas. Tam, kde se objeví, nezůstane nic, musí se rozplynout, aby něco bylo. Kdo míří do mraků, nikam nesměřuje, kdo v nich setrvává, prodlévá v prázdnotě. Uvnitř nebe, prostoupen vodami. Nevydržím a seběhnu níž, abych se utišil, abych pochopil, co jsem uviděl ve větru vanoucím odnikud nikam.