Sifan Hassan v Paříži 2024

Podobně jako mám tokijskou olympiádu v roce 2021 spojenou s vítězstvím Anny Kiesenhofer v silničním cyklistickém závodě jednotlivců, tak v případě Paříže 2024 se v mých vzpomínkách nic nemůže vyrovnat maratonu žen a neuvěřitelnému výkonu, který na olympiádě předvedla jeho vítězka, Sifan Hassan. Ani s odstupem několika měsíců mě nepřestává udivovat, čeho jsme byli svědky. Není třeba připomínat, že vyhrála v nejtěžším závodě poté, co o necelé dva dny dříve získala bronz na 10 000 metrů a předtím na začátku stejného týdne doběhla rovněž třetí na pětikilometrové trati. Bylo by mnohem snazší soustředit se pouze na maraton, závod, který je na olympiádě pravděpodobně tím nejprestižnějším, neboť žádná jiná trať není s její novodobou historií tak úzce spjatá. Navíc z pětky a desítky už Sifan Hassan olympijské zlato měla, z Tokia, kde ke zlatému doublu přidala ještě bronz na patnáctistovce. Samotný zisk jakékoli maratonské medaile v Paříži by potvrdil, že je pravděpodobně nejvšestrannější a zároveň jednou z nejlepších vytrvalostních běžkyň historie. Proč plýtvat silami na kratších tratích, zvlášť když bylo zřejmé, že oba závody budou neobyčejně silně obsazené a šance na výhru, nebo i jen zisk některé z medailí není velká? Sama po závodě přiznala, že každým okamžikem litovala, že běžela i závody na pět a deset kilometrů. Do poslední chvíle nebylo zřejmé, jak pro ni závod dopadne, zda ji ostatní běžkyně na náročné trati s brutálním kopcem v druhé polovině neutrhnou, zda ve finiši nepodlehne bývalé osmistovkařce a maratonské světové rekordmance Tigst Assefě. Málokdo však tak důsledně podřídil celoroční přípravu tomuto jedinému závodu. Ještě na jaře to vypadalo, že Sifan Hassan vůbec nemá formu, a také později i důležité závody běhala z plného tréninku, na unavených nohou, aby nasimulovala zátěž spojenou s olympijským maratonem, posledním závodem plánované trojkombinace. Přesto se maratonu obávala a přistupovala k němu s respektem. Její snaha absolvovat tři vytrvalostní běžecké disciplíny na jedněch olympijských hrách nebyla pokusem ukázat ostatním, že je nejlepší, ani se vyrovnat Zátopkovi, ale zvědavostí, kolik toho dokáže uběhnout, co všechno je možné zvládnout. V cíli pak nepředváděla žádná silácká gesta, ale čistou radost. V jejím přístupu se tak pojí maximální tréninkové úsilí a poctivost s ochotou riskovat a pokoušet se o zdánlivě nemožné a šílené. Není mnoho atletů, které je tak zábavné sledovat, a jen stěží lze předvídat, s čím přijde příště. Její trenér Tim Rowberry z legrace prohlásil, že uvažovali o tom, jestli by nizozemská atletická federace nemohla Sifan Hassan nominovat do štafety na 4 × 400 metrů, ale pak si řekli, že na to ještě není připravená. Ale kdo ví. Sifan Hassan je pravděpodobně jediná běžkyně ze současné světové špičky, u které by mě nepřekvapilo, pokud by se rozhodla zkusit zaběhnout třeba světový rekord na 100 kilometrů – jen aby zjistila, jaké to je, jaké jsou její možnosti, a protože je to dobrodružné. Sifan Hassan je jako běžkyně v tom nejlepším slova smyslu nebezpečná.