The Boulder Bubble
Vzdálené idylické místo, kde život dosahuje dokonalosti. Země blahobytu, míru, krásy, tělesné zdatnosti a nekonečného mládí. Země ležící v harmonickém údolí, chráněná majestátními vrcholy před nepřítelem a pocitem strádání. Ne, to není bájná himalájská země Šangri-La, utopické legendární zpodobení ráje na zemi. Je to americký Boulder současnosti.
Epické město Boulder je známé jako místo vklíněné mezi hory a realitu. Toto nadnesené slovní spojení není daleko od pravdy. Boulder, nacházející se v americkém státě Colorado, leží na samotném úpatí Skalistých hor a je jen hodinu cesty od metropolitního Denveru, hlavního města Colorada.
Poloha města 1620 m nad mořem navíc místu ubírá na kyslíku, a stává se tak magnetem přitahujícím mnoho vytrvalostních sportovců, kteří si v těchto vysokohorských podmínkách zvyšují svůj fyzický potenciál. V roce 2015 jsem měla to štěstí, že se Boulder stal na rok mým domovem a tréninkovou základnou. Již od prvních dnů toto město proměnilo moji představu o ideálním místu k životu, běhání… a vůbec!
Nevím, zda to bylo mnou, nedostatkem kyslíku, horským prostředím, oparem z marihuany, která je zde legální, vyplavenými endorfiny, nebo kombinací všech těchto faktorů, ale zdálo se mi, že okolo Boulderu existuje neviditelná bublina, která ve svém nitru podněcuje nadšení do života, kuráž k osobnímu sebenaplňování, touhu po outdoorovém dobrodružství a ambice překonávat vlastní fyzické a spirituální limity. Vítejte v Boulder Bubble!
Když jsem před třemi lety pronikla do této bubliny, připadalo mi, že jsem vstoupila do dětského didaktického leporela, které hojným množstvím veselých obrázků přibližuje mladým čtenářům život v lese, na hřišti, ve městě. Kamkoliv se člověk podíval, tam se sportovalo. Tu klusala běžkyně se psem, tam se zase řítil veselý cyklista, do kopce funěl dlouhovlasý vousáč, v tělocvičně povzbuzoval svěřence vyšvihaný trenér, v horách lezli odvážní horolezci, za stromem byl medvěd. Tomu všemu v dáli dominovaly Skalisté hory, blíže pak rozeklané skalnaté stěny Flatirons a v jejich stínu lesní cesty a cestičky. A pod touto přírodní nádherou se rozprostíralo ono slavné hyperaktivní město Boulder, které dostalo své jméno podle padajících balvanů neboli boulderů v blízkém kaňonu.
Když čtenář poučné leporelo zavřel, zjistil, že ty šťastné, vysportované postavičky jsou skutečné bytosti; že běžkyně byla americká steeplerská olympionička a medailistka Emma Coburnová, cyklista Chris Carmichael, bývalý profík a tehdejší coach Lance Armstronga, vousáč slavný ultramaratonec Anton Krupicka, trenér ve fitku Dave Scott, šestinásobný vítěz havajského Ironmana, a lezci byli legendární Lynn Hillová s Tommym Caldwellem. No prostě, že každý druhý kolemjdoucí, či kolem se pohybující, je dost možná místní profesionální sportovec, bývalý olympionik nebo světový šampión. Oficiální záznamy zmiňují, že v tomto stotisícovém městě (asi jako český Liberec) žije přibližně 60 olympioniků, a kdyby se dělalo americké sčítání sportovního obyvatelstva, Boulder by to vyhrál na plné čáře.
Pokud jsou obvykle sportovci městskou menšinou, v coloradském Boulderu je tomu přesně naopak. Jediná místní menšina jsou zde korpulentní a tělnatí lidé. Nedávný průzkum amerického Centers for Disease Control zjistil, že Colorado má ze všech států unie nejméně lidí s nadváhou a zároveň nejvíce těch, kteří sportují. Lidé se v Boulderu častěji potkávají v tělocvičnách a na tréninkových lekcích než při sledování fotbalu nebo při návštěvě kina. Na pivo a na pizzu se chodí jako součást veřejných výběhů a výjezdů pořádaných běžeckými a cyklistickými obchody, které tyto sacharidy v tuhé a tekuté formě posléze zadarmo rozdávají účastníkům. Takto v Boulderu existuje mnoho projektů, klubů a skupin, které pomohou udržet motivaci k osobním tréninkovým cílům nebo se setkat s novými lidmi a zůstat v kontaktu s komunitou.
Dojíždět na kole do práce a do školy je samozřejmost. Město protíná hlavní cyklistická stezka Boulder Creek Path, k níž se připojují desítky dalších cest a chodníků. Boulder a jeho blízké okolí je protkáno stovkami kilometrů cyklistických stezek, což dokládá i fakt, že sedm z deseti obyvatel města vlastní kolo. Cyklostezky jsou dokonce během zimních měsíců prohrnuté pluhem dřív než silnice, a tudíž zvyšují motivaci nechat auta v garážích. Místní firmy navíc nabízejí svým zaměstnancům finanční benefity, pokud se rozhodnou používat kolo či běžecké maratonky k dopravě do zaměstnání.
Zatímco sport je v Boulderu standardní záležitostí, osobní výkonnost a běžecký průměr na kilák jsou předmětem společenské prestiže. Jednoduše řečeno: jestli si chceš posílit své atletické ego, nedoporučuji se do Boulderu přestěhovat. V Boulderu nikdy nebudeš nejlepší.
Profily na sportovní aplikaci STRAVA se denně aktualizují novými výkony, osobními rekordy a vytrvalostními výzvami. Jsou zrovna ideální podmínky na běžecké lyžování a chceš si zalyžovat na klasických tratích v blízkých horách v Eldoře? Za zády ti permanentně někdo křičí: „Stopa!“ Chceš se jít volně proběhnout po slavné Magnolia Road ve třech tisících nebo protočit nohy při cyklistické vyjížďce na legendárním kopci Flagstaff? Neexistuje. Domů se vždy vracíš v laktátu, protože pokaždé zde na tebe někdo nastoupí. Tvá sportovní pýcha to neunese a tobě nezbývá nic jiného než do toho taky šlápnout.
V Boulderu se neodpočívá, tady se rube. Nastupují staří vyšvihaní týpci a úplně nejvíc ze všeho nastupují ženské. Ty ani neuvisíš! A mládež?! Na umělé lezecké stěně světových rozměrů, Movement Gym, se hubená děcka v příkrém převisu rozcvičují na tvých nedokončených projektech.
Sportovní oblečení je zde všeobecně uznávaným společenským oděvem. Péřovky, legíny, šortky a tenisky jsou tu naklonované na každém rohu. Komentář britského mužského lifestylového magazínu GQ mluví za své: „Je to nejhůře oblékané město, které vypadá nejlépe nahé.“
Pakliže starosti o trendy outfit nejsou v Boulderu na první příčce individuálních hodnot, tak starosti o samotný outdoor figurují na špici tohoto pomyslného žebříčku. Igelitová taška je jedna z nejčistších forem zla, a jestli se ti plastový sáček náhodou dostane do ruky, radši si ho omotej okolo své hlavy a doufej, že se dřív udusíš, než tě někdo s tímto ďábelským předmětem uvidí.
Fóry stranou, Boulder se ve skutečnosti již léta snaží být vizionářem a leaderem ochrany životního prostředí a prostřednictvím této udržitelné komunální politiky zpříjemňuje radnice život místním občanům. Ne nadarmo National Geographic ocenil Boulder jako jedno z nejlepších měst k životu. V 60. letech se toto místo stalo prvním americkým městem, které si samo na sebe nechalo uvalit spotřební daň za účelem zachování veřejného prostoru. Takto také Boulder přijal politiku řízeného dohledu na rozšiřování města, která kontroluje urbanistické rozrůstání do okolní divoké krajiny a zabraňuje tak vzniku satelitního podnikatelského baroka. Posledním nařízením městská rada omezila výšku nově postavených budov tak, aby stavby obyvatelům nezabraňovaly ve výhledu na blízké hory. Výsledkem jsou rozsáhlé a otevřené venkovní prostory pro místní obyvatele, kteří své outdoorové hodnoty řadí ke svým základním životním kvalitám.
Výhled na hory a dostupnost přírody lákající k dobrodružství byl i pro mě jeden z nejdůležitějších atributů tohoto místa, geniem loci a důvodem mé lokalitní zamilovanosti. Říká se, že tam, kde je láska, je i život. Myslím si, že jsem se nikdy ve své minulosti necítila spokojenější a plnější života. Tvrdím, že horské hřiště a láska k němu utváří charakter hráčů, kteří se na něm pohybují, a umožňuje duševní očistu od kalné pěny všedních dní, ve které se chtě nechtě každý z nás někdy namočí.
Nejlepší vzpomínky mám na ranní běhy s čelovkou podél Mesa Trail za městem s výhledem na majestátní Flatirons. Nazývala jsem tyto výběhy fartlekovými časosběry. Kilometry a výhledy v probouzející se přírodě nabývaly podob zrychlených fotografií a já jsem prožívala měnící se barvy okolních skal. Flatirons se s postupujícím sluncem měnily ze stříbrných duchů na do ruda rozpálené žehličky, jak se těmto skalám přezdívá, aby se hned na to přebarvily do sytě oranžova a vzápětí vygradovaly do zářící zlaté barvy. Tyhle skály jsou doslova pokladem svého města.
Mesa Trail je jedna z nejoblíbenějších místních běžeckých tras, která začíná v hojně navštěvovaném parku Chautauqua a vede až do Eldorado Canyonu, jenž je mimo jiné dalším vertikálním rájem místních lezců. Mesa Trail je divukrásná single track meandrující mezi hlubokými hvozdy a malebnými loukami s epickým výhledem na ikonické Flatirons na západě a na nekonečné planiny na východě. Dvacetikilometrová vlnitá stezka má spravedlivý podíl výběhů a seběhů, a tak není třeba mít obavy o nabytí kondice. Navíc tato hlinitá pěšina křižuje různé nové cesty, které vedou do dalších přírodních destinací jako Green Mountain, Bear Peak či South Boulder Peak. Pěšiny se natolik větví, že můžeš běžet hodiny, aniž by ses musel vracet nazpět po svých stopách. Nicméně hlavní tepna, Mesa Trail, nabízí natolik estetický běžecký zážitek, že není chybou se k ní opakovaně vracet.
Neméně působivé trekové trasy vedou na další kopec Boulderu, Mount Sanitas. Oproti pestrým a rozsáhlým Flatirons je tento bod spíš místním brdkem, ale jeho výhodou je, že se nachází v blízkém dosahu centra města a nabízí tvrdé a intenzivní převýšení. Této geografické přednosti pravidelně využívá plno zaneprázdněných, výdělečně činných osob a během obědové pauzy si zde poctivě dávají do prací zatuhlého těla. Jestliže náročné kopcovité výběhy nejsou na pořadu dne, je možno vběhnout do nedalekého údolí Boulder Canyon a běžet podél řeky Boulder Creek nad město do hor. Další možností je vzít si lezecké cajky a dát si po práci v kaňonu pár sportovních cest nebo si na horském kole objet pořádný trail.
V každém případě nejpopulárnější startovní čárou pro mnohá dobrodružství je zmíněný park Chautauqua. Je to nejdostupnější otevřený prostor jak pro náročnější tréninkové dávky, tak pro lehké procházky s čtyřnožci, kočárkem, prarodiči, holkou, klukem či s bouldermatkou pro lezení na hojně se povalujících balvanech… Tento park nad městem a v těsné blízkosti skal Flatirons byl založen na začátku 19. století se záměrem podnítit rozvoj místní rekreace a kultury. Každodenní příval aktivních a nabušených návštěvníků dokazuje, že vrchovatou měrou splnil svůj účel. Původní vizionáři by se divili, jaké über-sportovní město nevědomky založili.
Mě nejvíc bavilo, když mi na mobilu pípla od kamarádů-lezců smska, kde místo slov byla číslice, a to buď 1st, 2nd, 3rd, 4th, 5th, nebo jejich různé číselné kombinace. Tyto řadové číslice značily pořadí Flatirons a pobídku k lezecké zábavě začínající právě u brány Chautaqua Park, odtud dvoukilometrový výběh ke skále a následné lezení. Pro pokročilejší lezce jsou tyto stěny přiměřené obtížnosti (4c francouzské lezecké klasifikace), nevyžadují tedy komplikované technické zajištění a lze je lézt free-solo. Tento způsob lezení je sice nebezpečnější, ale zato adrenalinově zajímavější, a především časově méně náročný. Tuto vertikální zábavu na Flatirons se častokrát povedlo vmáčknout před školní přednášku nebo začátek pracovní doby, a my jsme tak vbíhali do učeben či kanceláří s rukama od lezeckého maglajzu. Toto extrémní rozptýlení dokonce nabývá výkonnostních rozměrů a místní lezci spolu s trailovými běžci usilují o co nejrychlejší výběhy či link-upy. Nejrychlejší čas od brány parku na vrchol a zpět činí neskutečných 32 minut. Pakliže nás ale netlačila časomíra nebo pracovní povinnosti, častokrát jsme si do batůžku přibalili sváču, a někdy dokonce i šampaňské, a užívali si vrcholku s výhledem nejen na město, ale především na druhou stranu na Rocky Mountains National Park a jeho neskutečných 54 čtyřtisícovek.
Nejimpozantnější a zároveň nejvyšší z čtyřtisícových vrcholů tohoto národního parku je vrchol Longs Peak s 4346 metry, který je mimochodem vyobrazen na americkém čtvrtdolaru. Tato symbolická hora světového alpinistického významu láká k prvotřídním vícedélkovým lezeckým výkonům, a to především svou velkolepou východní stěnou známou jako Diamond. Longs Peak je velmi populární i mezi trail běžci, kteří se vydávají k jeho vrcholu cestou Keyhole Route. Keyhole Route je technická, 25kilometrová trasa se 1700metrovým převýšením a s náročnějšími pasážemi v blízkosti vrcholu. Namáhavý terén vyžaduje minimálně 10–15 hodin pro dokončení cesty, což znamená doporučený start okolo třetí hodiny ranní, aby se předešlo doběhu po setmění a riziku častých odpoledních bouřek. Vytrvalostní dřina je nicméně na vrcholu vykompenzována podmanivými výhledy na okolní čtyřtisícovky, zelená údolí a jejich třpytivá jezera.
Peprnou specialitou tohoto alpského hřiště je jeho neoficiální extrémní triatlon. Tato brutální vytrvalecká výzva startuje v Boulderu, z něhož se jede 130 kilometrů na kole k parkovišti Long’s Peak, odtud se vybíhá 23 kilometrů k úpatí stěny Diamondu, kde se obléká lezecký matroš a leze se sedm délek tradičního lezení cesty Casual Route obtížnosti 6a. Poté následuje balvanitý seběh zpátky k parkovišti, nasedá se opět na kolo a světe div se, šlape se zpět do Boulderu. Mistrem této zábavy je již dříve zmíněný Anton Krupicka, který celou švandu zvládl se svým kolegou za neuvěřitelných devět hodin.
Elitní sportovci, zejména běžci, triatlonisté a cyklisté, ale i nadšení hobíci si oblíbili běžecké prostory podél vodní nádrže Boulder Reservoir severně od města, jejíž okolí je propleteno desítkami kilometrů hlinitých cest. Na rozdíl od mnoha dalších tras v Boulderu se tyto stezky nenacházejí v horách, a tak nabízejí skvělé podmínky pro rychlejší tréninky, tvrdé intervaly, tempové běhy nebo regenerační klusy. Zatímco v jiných městech se v neděli chodí do kostela, v Boulderu se chodí k nádrži. Okolní úchvatné pohledy na blízké kopce pomáhají zapomenout na štiplavou laktátovou bolest a čistá studená voda v nádrži slouží k prvotní regeneraci.
Spálené kalorie se pak doplňují v místních hipsterských kavárnách, voňavých pekárnách, kvalitních restauracích, na čerstvých farmářských trzích a v bouřlivých hospodách. V Boulderu je tolik možností, kde se dobře najíst, a s tolika rozmanitými nabídkami, že je téměř nemožné si vybrat tu nejoblíbenější. Za mě je to nepálská restaurace Sherpa Foods, hospoda Southern Sun s pestrou škálou řemeslných piv na čepu a s poctivými burgery a kavárna Alpine coffee s výhledem, kam jinam než na hory.
Když mi po roce pobytu vypršelo vízum a pohádkově outdoorovému leporelu zazvonil zvonec, velmi těžce se mi coloradská říše divů a dobrodružství opouštěla. Smutek z loučení mi však zahnala skutečnost, že jsem v tomto harmonickém horském Šangri-La našla nejen věčného sportovního ducha a tréninkové nadšení, ale zejména neskutečnou komunitu kamarádů s neutuchající touhou po zážitcích a endorfinech. Vedle toho mám to štěstí, že se za touto rodinou pod Skalistými horami a Flatirons mohu pravidelně vracet. A když mi život zrovna nedovolí se do této bájné země vrátit, vytáhnu své veselé leporelo a s úsměvem si v něm listuji. Snad tě prohlížení bude také bavit a Boulder Bubble někdy navštívíš.
–––
Průvodce Evy Krchové po coloradském Boulderu vyšel v šestém čísle časopisu B (podzim 2018).
