Vyšší dívčí

The Girls Only Slack Line Festival je komorní mezinárodní outdoorová dívčí akce, konající se letos již po osmé o posledním prázdninovém víkendu v oblasti pískovcových skal nad vesnicí Ostrov v Ústeckém kraji. Slacklinový festival letos nabídl tři highliny o délkách 18–44 metrů a ve výšce až 30 metrů nad zemí. Prošlo se po nich přibližně 50 „vostrých“ holek dvanácti národností z pěti světových kontinentů. Chlapům byl již tradičně vstup zakázán.

Na exponovaných pískovcových věžích, vyrůstajících jak houby z všudypřítomného borovicového lesa, sedí tiše skupinka děvčat, které si užívají posledních paprsků letního slunce. Pozorně sledují svoji kolegyni, dívku v zelené sukni, která k nim kráčí z protější skalní věže. S rukama rozpaženýma do stran udržující rovnováhu, hluboce soustředěná holka přichází po tenké dvoucentimetrové lajně natažené nad zemí mezi skalami. Její klidný, upřený pohled podtrhává magickou chvíli tohoto meditativního okamžiku. Absolutně na sobě nedává znát, že se pod ní nachází třicetimetrová hloubka a že jediný náznak pochybností by zapříčinil pád.

Odvážná dívka v zelené sukni se jmenuje Faith Dickey a je americkou profesionální slacklinerkerkou, a také organizátorkou tohoto dívčího festivalu. Slackliningu, neboli chůzi a balancování na natažených popruzích, se Dickey věnuje již od mládí a skrz tuto balanční zálibu si přivykla nomádskému způsobu života, při němž se snaží zažít co možná nejvíc netradičních dobrodružství. Slacklining umožnil Dickey cestovat po celém světě a mimo jiné ji zavedl i do české vesnice Ostrov nacházející se v blízkosti skal. Toto skalní prostředí, ideální pro její milované adrenalinové aktivity, jí natolik učarovalo, že se následně stalo jejím přechodným bydlištěm a působištěm, kde již každoročně pořádá slacklinový festival.

The Girls Only Slackline Festival je netradiční setkání, kde, jak název napovídá, jsou vítány pouze zástupkyně něžného pohlaví. Ne že by Dickey měla mužské pokolení v nelibosti, ale jako zkušená outdoorová sportovkyně si všimla určitého fenoménu, a to, že extrémní sporty jsou praktikovány převážně mužskou částí populace. „Skutečnost, že ženské slacklinerky jsou ve srovnání s muži v drtivé menšině, mě přiměla k tomu, abych se pokusila tento stav změnit. Chtěla jsem vytvořit inspirující událost a ukázat, že ženy mohou na lajnách zažívat stejné okamžiky jako muži,“ říká Dickey o svém projektu. Dickey si tuto vizi vzala jako výzvu a od roku 2010 nad vesnicí Ostrov pořádá dívčí slackline festival, při kterém rozmanitá skupinka děvčat s mezinárodní účastí spolu tráví víkend „na lajně“.

Slacklining je široký pojem obsahující mnoho odvětví a aktivit spojených s napnutou lajnou. Historicky lze vystopovat původ slackliningu zpátky do 60. let, do Yosemitského údolí v Kalifornii, kde si tamější horolezci krátili volné chvíle chozením po řetězech u místních parkovišť. Vedle krátkých slackline, vhodných pro chůzi, balancování a triky, existují i lajny vodní, které se napínají nad vodní plochy jako koupaliště, řeky, jezera či moře. Avšak královskou disciplínou slackliningu je pro svoji náročnost highlining.

Highlining vyniká nad ostatními slackline styly především ohromujícím prostředím, ve kterém se tato balanční aktivita odehrává. Z evolučního hlediska se lidská bytost během milionů let vývoje doposud nepřizpůsobila pohybu volně nad zemí. Chůze vysoko na lajně je podvědomě děsivá a pozbývá veškeré přirozenosti. Člověk není na všeobjímající vzdušnou nicotu připraven a musí neustále bojovat o klidný stav mysli. Hlava highlinera je obklopena nesmírně tíživým nebem a tah gravitace směrem k zemi není nikde tak přítomný jako na tenké exponované lajně. Právě pro tyto nevšední okolností je highlining přirovnáván k určitému typu meditace, kdy člověk musí neustále kontrolovat svoji psychickou vyrovnanost a koncentraci. Jedná se o naprosté souznění těla s myslí a dechem. Dojde-li k této psychosomatické konstelaci, highliner dosahuje tzv. duševního stavu flow, kdy je plně ponořen do vykonávané aktivity a stává se absolutní součástí okamžiku.

Během highliningu jsou lajny natažené vysoko nad zemí, a to minimálně v desetimetrové výšce. Kotvícími body jsou převážně budovy, skalní masivy nebo skalní věže. Highliny napínají sami slacklineři, respektive highlineři, a většinou se chodí s jištěním. Slacklinisté si oblékají horolezecký úvazek spojený s lanovou smyčkou připevněnou na lajně, která zachytí jejich případný pád.

Sportovní odvětví slacklining znamená pro každého něco jiného. Je to nejen sport, ale zejména určitý životní styl. Každý je schopen v této aktivitě najít svou vlastní filosofii a aplikovat ji v osobním životě. Balancování na lajně je doslova metaforou pro životní rovnováhu. Pro současnou nejlepší českou highlinerku Annu Kuchařovou higlining znamená tanec vzduchem, setkání s přírodou, se skvělými lidmi a hlavně setkání se sebou samým. „Je to prostředek rozvoje sebe sama,” dodává sympatická Kuchařová. Slacklining může navíc dostat tyto extrémní nadšence do nových oblastí a dovolí jim zažít dané místo úplně odlišným způsobem a v jiné perspektivě.

Oblast okolo vesnice Ostrov se stala díky hojnosti a snadné dostupnosti skalních útvarů přitažlivým prostředím pro highlining. Místní pískovcové věže umožňují snadné napnutí lajn a navození nezapomenutelného zážitku. Zde vysoko nad zemí nebojácné dívky za nepřítomnosti svých mužských protějšků posouvají nejen své individuální možnosti, ale také možnosti svého genderu a nabourávají tak zažité stereotypy o zranitelných a křehkých dívkách.

Tento ojedinělý koncept, a to zpřístupnit akci pouze dívkám, se setkává s vřelým přijetím zúčastněných slacklinerek. Ačkoliv se každým rokem festivalu účastní více a více děvčat, neztrácí se nic z původní pospolitosti a kamarádství. Dle Faith Dickey cílem festivalu není nalákat co nejvíc návštěvníků (resp. návštěvnic) jako u konkurenčních akcí, ale jde především o vytvoření přátelského prostředí, v němž ženy z celého světa a z různých kultur mohou společně sdílet své zkušenosti, inspirovat se navzájem v povzbuzující atmosféře a pobídnout sebe samé k zdánlivě nemožnému.

Letošní osmý ročník nepochybně dosáhl svého potenciálu. Na vrcholcích skal se bezprostředně potkalo padesát dívek z různých zemí. Dívky přijely, mnohdy již téměř zapomenutým autostopem, nejen z blízkého Německa a Polska, či sousedního Rakouska a Slovenska, ale do Ostrova zavítaly také sportovkyně z Francie, Španělska, Velké Británie, Itálie, Lotyšska, či z dalekých Spojených států, Austrálie, Peru a Jihoafrické republiky. Vytvořila se tak nečekaně přátelská komunita, která dokázala překlenout jak osobní limity, tak tradiční národnostní bariéry. Během víkendu se na natažené lajny vysoko nad zemí dostala nejen děvčata s mnohaletou zkušeností, ale také úplné začátečnice, pro které jen nástup na lajnu byl úspěch. Nehledě na rozměry osobních ambic a individuální výsledky, každý výkon byl oceněn potleskem a uznáním.

Francouzská slacklinerka a bývalá držitelka ženského světového rekordu v highliningu, Laetitia Gonnon, potvrzuje panující nefalšovanou podporu, jíž se celému podniku mezi účastnicemi dostává. Gonnon, pro kterou je highlining něco jako zrcadlo odrážející skrytou lidskou osobnost, si pochvaluje nesoutěžní náladu této netradiční události: „Tento festival je jedna z akcí, kde oceňuji pouze ženskou přítomnost. Zatímco na smíšených akcích je cítit vzájemná rivalita, zdejší událost má příjemnou a přátelskou atmosféru bez přítomnosti jakýkoliv předsudků. Navíc je to jedinečná příležitosti seznámit se s každou účastnicí osobně, což nebývá zvyklostí při běžných velkých highliningových sjezdech.“

Sunita Kaur, slacklinerka z Malajsie, která se zúčastnila minulý rok, poukazuje na uvolňující a osvobozující aspekt pouze ženské přítomnosti. „Byl to naprosto neobvyklý a zároveň ohromující zážitek sdílet highlining, aktivitu převážně ovládanou muži, pouze se ženami. Najednou jsem byla uvolněná a sama sebou. Na lajně jsem se cítila naprosto svobodná, bez jakýchkoli pochybností nebo potřeby někoho okouzlit nebo něco někomu dokázat. Paradoxně ti tento pocit svobody umožní lepší výkon. Soustředíš se sama na sebe a to je samotnou podstatou highliningu,“ svěřila se Sunita Kaur.

I pro Annu Kuchařovou je tento festival osobní záležitostí a skvělým uvedením do světa vysokých lajn. Kuchařová se zúčastnila již premiérového ročníku a vidí vývoj nejen samotné akce, ale také pokroky zúčastněných dívek. „Poprvé tady v Ostrově žádná z holek lajnu nepřešla, ale skoro ze všech se později staly kvalitní highlinerky. Řekla bych, že tahle akce zrodila mnoho nadšených slacklinerek a Faith Dickey za to patří obrovský dík,“ oceňuje higlinerka Anna Kuchařová unikátní festival, kterému vládnou pouze chromozomy X.

Organizátorka Faith Dickey s elegancí překonávající higlinu

Účastnice The Girls Only Slackline Festivalu absorbující vitamín D

Slacklinového meetingu v českém Ostrově se zúčastnilo mnoho dívek z celého světa

Nová přátelství na lajně

Alexandra Arendt tančící nad propastí

Balancování na lajně je doslova metaforou pro životní rovnováhu

Vyšší dívčí

Vysmátá na lajně

Komu je chození na lajně málo dělá yógu. Zde Laetitia Gonnon posouvající limity highliningu

Sunita Kaur sama sebou na lajně

Anna Kuchařová dává lajnu i v sárí

„Padesát odstínů modré“ vypráví příběh o padesáti pádech a neúspěších, ale také o padesáti pokusech, touze nevzdat to a neutuchajícím úsilí (autorka článku zbitá lajnou)

Photos © „Vostrý holky“ z The Girls Only Slackline Festival