Americká olympijská kvalifikace v maratonu

Nejen americká maratonská veřejnost se 29. února dočkala svátku, k němuž dochází jen jednou za čtyři roky. V Atlantě se rozhodlo o šesti jménech, které Spojené státy v létě pošlou do olympijského Tokia. Kvalifikace proběhla na velmi náročné trati, která si vybrala svou daň. Favoritům se totiž, s výjimkou Galena Ruppa, nevedlo.

–––

Na začátku přímého přenosu stanice NBC přirovnal moderátor Ruppa k silnému a rychlému sportovnímu vozu, zatímco Jared Ward – podle mnohých expertů největší favorit maratonské kvalifikace – byl na základě této teorie rodinným SUV. „Je dobře opečovávané, kvalitní a doveze vás tam, kam potřebujete,“ dodal.

O dvě a čtvrt hodiny později se ukázalo, že Wardovo rodinné vozítko tentokrát cestu do olympijského Tokia nezvládlo. V závodě plném překvapení – pět ze šesti míst získali běžci a běžkyně, na které naprostá většina prognóz nemyslela – to byl možná ten úplně největší šok. Ward, který byl považován za spolehlivou stálici, dokončil až jako sedmadvacátý.

„Prostě jsem na to dnes neměl,“ nehledal v cíli výmluvy a dokonce přiznal, že zvažoval odstoupení. „Na začátku proběhlo spoustu nástupů, ale ve skupině zůstalo hrozně moc lidí. Říkal jsem si, že je neuvěřitelné, že na téhle trati padesát chlápků běží na 2:11. Snažil jsem se být trpělivý, ale na konci druhého (ze tří) okruhů jsem na to už neměl,“ dodal Ward.

Byla to dramatická kvalifikace: početnější, lépe obsazená a náročnější, než jako tomu bylo v Houstonu (2012) či Los Angeles (2016). V Atlantě se ukázaly největší současné americké hvězdy, i když několik omluvenek před závodem přece jen přišlo. Na kopcovité trati, kde v den závodu foukal silný vítr, chyběly Amy Craggová, Parker Stinson či Noah Droddy.

–––

Galen Rupp si před startem sedl na zem, zatímco vedle něj nervózně přešlapovali jeho soupeři. Možná se jednalo jen o prosté šetření sil, spíše se to ale dalo číst jako gesto klidu a síly. Přesně tak totiž Rupp působil po celou dobu 42 kilometrů. Rázně rozptýlil debaty o tom, jak jej ovlivnilo vleklé zranění a ukončení spolupráce s Albertem Salazarem.

Když po 16 mílích došlo na lámání chleba, byl Rupp přesně tam, kde bylo třeba. Zrychloval, zpomaloval, hrál si se soupeři, než jim definitivně zmizel z dohledu. Rupp napodobil slavného Franka Shortera a jako druhý Američan vyhrál dvě po sobě následující kvalifikace. Nedalo se ubránit pocitu, že s takovou by se neztratil ani v mezinárodní konkurenci.

„Věděl jsem přesně, co tady chci předvést. Teď ze všeho nejvíc cítím úlevu, že to mám za sebou,“ prohlásil v cíli třiatřicetiletý Rupp, pro něhož to budou již čtvrté olympijské hry. Z předchozích olympiád už má stříbro (10 000 m v Londýně 2012) a bronz, který získal v maratonu v brazilském Riu.

Za ním se bojovalo o zbývající dvě místa. Ruppovy akcelerace osekaly skupinu jen na několik jmen: zbyl tu třiačtyřicetiletý veterán Abdi Abdirahman, dva běžci v dresech US Army (Leonard Korir a Augustus Maiyo) a také domácí Matt McDonald. Zezadu se k nim řítil ještě Jacob Riley z Boulder Track Clubu, který stáhl čtyřicet vteřin ztráty.

Korir byl z této sestavy jasným favoritem, jenže prudké výběhy a seběhy si na něm vybraly svou daň. Riley, který si v posledních letech užil několik zranění, a Abdirahman, pro něhož půjde o pátou olympiádu, byli zkrátka silnější. Korir se snažil do poslední chvíle, ale tři poslední vteřiny už nedohnal.

Atlantu opustil bez toho, aby poskytl rozhovor, zatímco Riley – běžec bez sponzorské smlouvy – pochopitelně zářil. Video, v kterém se objímá se svým koučem, oblétlo sociální sítě. „Opakoval jsem si, že žádnou další šanci už mít nebudu. A tak se teď díváte na někoho, kdo prožívá svůj nejlepší den v životě,“ líčil absolvent Stanfordské univerzity.

Kromě Korira a Warda neuspěl ani další velký favorit. Scott Fauble, který měl v přípravě problémy s pravým bokem i nachlazením, doběhl až jako dvanáctý. „Nebudu se na nic vymlouvat, protože být na druhé straně displeje, něco takového bych si číst nechtěl,“ napsal osmadvacetiletý běžec na Instagramu.

Osmnáctý skončil veterán Bernard Lagat, o čtyři místa za ním se objevil v cíli Jim Walmsley. „Maraton je kratší, ale pořádně brutální – je to peklo,“ řekla ultramaratonská hvězda. „Snažil jsem se, co to šlo. Když ale začaly nástupy, nedokázal jsem reagovat a odpadl jsem. S mým výkonem můžu být spokojený,“ líčil v cíli Walmsley.

Smolařem kvalifikace se stal Reed Fischer, který měl v prvních pěti mílích hned dva pády: nejprve se srazil se soupeřem, aby se za chvíli poroučel k zemi po šlápnutí do výmolu. Donedávna nesponzorovaný mladík z populárního klubu Tinman Elite dokončil závod s krvavým šrámem v obličeji. „Věděl jsem, že to nesmím vzdát,“ napsal.

Výsledky US Olympic Marathon Trials 2020, muži (29. 2. 2020, Atlanta)

1. Galen Rupp (2:09:20)
2. Jacob Riley (2:10:02)
3. Abdi Abdirahman (2:10:03)
4. Leonard Korir (2:10:06)
5. Augustus Maiyo (2:10:47)
…
12. Scott Fauble (2:12:39)
18. Bernard Lagat (2:14:23)
22. Jim Walmsley (2:15:05)
27. Jared Ward (2:15:55)
97. Reed Fischer (2:24:48)

–––

Jestliže v mužském závodě byla překvapením jména na místech dva a tři, mezi ženami se nečekal úspěch ani jedné z vítězné trojice běžkyň. Rozhodnutí obhájkyně vítězství Amy Craggové, která se kvůli přetrvávající únavě rozhodla nestartovat, sice poněkud uvolnilo přetlak favoritek, i tak se ale měl v cíli slavit postup prověřených jmen.

Vždyť „velká pětka“ čítala Jordan Hasayovou (druhou nejrychlejší Američanku historie) a Desiree Lindenovou (vítězku předloňského Bostonu a dvojnásobnou olympioničku), které se měly utkat o první místo. Zbylá letenka do Tokia čekala na některou z tria Emily Sissonová, Sara Hallová a Molly Huddleová. Prognózy mluvily jasnou řečí.

Pokud by před startem někdo tvrdil, že žádná z pětice běžkyň nakonec mezi postupujícími nebude, musel by být veřejně prohlášen za blázna či jedince, který na sebe chce strhnout pozornost. Jenže přesně to se stalo. Náročnou trať dokončily pouze Lindenová s Hasayovou, která spíše silou vůle doběhla šestadvacátá s více než desetiminutovou ztrátou.

„Celou zimu jsem měla problém se zadním stehenním svalem i dalšími věcmi, bolela mě záda. Ale na to se nechci vymlouvat. Prostě jsem na to dnes neměla,“ svěřila se Hasayová. „Věděla jsem, že dokončím, pokud to jen trochu půjde,“ dodala běžkyně, která podobně jako Rupp přišla suspendací Alberta Salazara o dlouhodobého trenéra.

Na trati se tak v souboji postupová místa držela pouze Lindenová. Ani ona ale nebyla s dvaceti mílemi v nohách schopna zachytit nástup Aliphine Tuliamukové a Molly Seidelové, které ve stoupání získaly zprvu drobný, postupně se ale navyšující náskok. „Řekla jsem Molly, že to prostě zkusíme,“ vzpomínala Tuliamuková.

Seidelová se přitom kvalifikovala jen díky půlmaratonskému výkonu a běžela svůj vůbec první maraton. V Atlantě to ale nebylo znát. Pětadvacetiletá běžkyně, která v minulých letech bojovala s poruchou příjmu potravy, se držela po boku Tuliamukové. A i když na ni v závěru ztratila pár vteřin, bezpečně uhájila druhé místo před třetí Sally Kipyegovou, pro kterou bude Tokio druhou olympiádou (v Londýně 2012 jako reprezentantka Keni získala stříbro na 10 000 metrů).

Ta si musela pořádně hlídat záda, protože zezadu se blížila Desiree Lindenová. Bohužel pro bostonskou vítězku, její zrychlení přišlo příliš pozdě, kdy z trati už nezbývalo příliš asfaltu. Šestadvacátou míli zaběhla o deset vteřin rychleji než Kipyegová, potřebovala ale dalších jedenáct sekund. Do Tokia tak pojede trio Tuliamuková, Seidelová a Kipyegová.

„Měla jsem nejlepší přípravu v životě, nemohla být lepší. Takže jsem věděla, že jsem fit – nevěděla jsem jen to, jak moc,“ smála se Tuliamuková v cíli. „Tohle je můj americký sen. Když jsem vyrůstala, ani jsem nesnila o tom, že někdy budu mít takový život,“ radovala se třicetiletá vítězka.

Nepopulární čtvrté místo zbylo na Lindenovou. „Je to blbý pocit, ale tři soupeřky dnes zkrátka byly lepší. Trať byla strašně těžká, ale taky férová. Vítr foukal vážně hodně, což jsem nečekala. Snažila jsem se držet v závětří. V posledních mílích jsme už tím ale všechny dost trpěly,“ poznamenala v cíli.

Kromě Tuliamukové se dařilo také jejím kolegyním z týmu Hoka NAZ Elite, maratonkyním Stephanie Bruceové a Kellyn Taylorové. „Každá jsme chtěly být v týmu, ale je úžasné, že se to (alespoň) jedné z nás podařilo,“ řekla v cíli Bruceová, která doběhla na šestém místě. O několik desítek vteřin za ní finišovala Taylorová. „Jsme na ní moc hrdé,“ dodala.

Výsledky US Olympic Marathon Trials 2020, ženy (29. 2. 2020, Atlanta)

1. Aliphine Tuliamuková (2:27:23)
2. Molly Seidelová (2:27:31)
3. Sally Kipyegová (2:28:52)
4. Desiree Lindenová (2:29:03)
5. Laura Thweattová (2:29:08)
…
8. Kellyn Taylorová (2:29:55)
26. Jordan Hasayová (2:37:57)
Sara Hallová (DNF)
Molly Huddleová (DNF)
Emily Sissonová (DNF)