Americká olympijská kvalifikace v maratonu

Systém americké olympijské kvalifikace je pro maratonce nelítostný: předveď se v daný den a dostaň se mezi trio nejlepších, jinak tě čekají čtyři roky čekání (na další, podobně nemilosrdný test). Vše se musí sejít v jednu konkrétní chvíli. Počítá se jen předvedený výkon, na kontext nikdo ohled nebere. Vše se rozhodne v Atlantě.

Díky tomu, že se americké federaci (USATF) podařilo v červenci loňského roku získat po složitém vyjednávání tzv. zlatou známku (gold label), postoupí na Hry do Japonska tři nejlepší v obou kategoriích – bez ohledu na zaběhnuté časové limity. Pro závodníky je to snad kruté, o to intenzivnější zážitek však čeká ty, kteří závodu přihlížejí.

V roce 2012 to byl Houston, který sloužil jako kvalifikační místo pro olympijské hry v Londýně. V mužské kategorii vstupoval do závodu jako hlavní favorit Ryan Hall, který se jako jediný Američan v historii dostal pod hranici 2:05 (byť na neuznávané trati v Bostonu). Dvě míle před cílem mu však utekl Meb Keflezighi.

O čtyři roky později se zase vytrvalci vlekli rozpálenými ulicemi Los Angeles, kde teplota vystoupala až k pětadvaceti stupňům Celsia a pořadatelé to posléze schytali, neboť prý nezajistili dostatečný přísun tekutin, které navíc neměly příslušnou teplotu. Na trati byla blízko kolapsu Shalane Flanaganová, která se nakonec do cíle dovlekla jako třetí.

Velkou pomocí jí byla týmová kolegyně Amy Craggová: běžela dlouho po boku kamarádky a hlasitě ji povzbuzovala, aby nepolevila v tempu. Až když se přiblížila Desiree Lindenová, zrychlila a doběhla si pro vítězství. Lindenová přiběhla 34 vteřin po ní a podruhé se dostala do maratonského týmu, stejně jako Flanaganová, která cíl opustila na kolečkovém křesle.

Mezi muži se potřetí do maratonského výběru dostal Meb Keflezighi, větším příběhem však bylo vítězství Galena Ruppa. Svěřenec nyní potrestaného trenéra Alberta Salazara totiž běžel maratonskou distanci vůbec poprvé. Pod zářícím sluncem v LA to však nebylo nikterak znát. Trio vytrvalců doplnil univerzitní profesor statistiky Jared Ward.

Výsledky US Olympic Marathon Trials 2012 (14. ledna 2012, Houston)
Muži: 1. Meb Keflezighi (2:09:08), 2. Ryan Hall (2:09:30), 3. Abdi Abdirahman (2:09:47).
Ženy: 1. Shalane Flanaganová (2:25:38), 2. Desiree Davilaová (2:25:55), 3. Kara Goucherová (2:26:06).

Výsledky US Olympic Marathon Trials 2016 (13. února 2016, Los Angeles)
Muži: 1. Galen Rupp (2:11:12), 2. Meb Keflezighi (2:12:20), 3. Jared Ward (2:13:00).
Ženy: 1. Amy Craggová (2:28:20), 2. Desiree Lindenová (2:28:54), 3. Shalane Flanaganová (2:29:19).

–––

Letošní kvalifikace proběhne v sobotu 29. února v ulicích Atlanty. Do města, které Hry hostilo v roce 1996, se tak olympijské kruhy vrátí alespoň tímto způsobem. Na trati se tradičnímu symbolu nevyhnou ani běžci, neboť v závěru budou probíhat pod pěti propletenými kruhy poblíž baseballového stadionu Turner Field, který před 24 lety sloužil jako stadion olympijský.

Nebude to jediná souvislost, neboť když se závodníci postaví na start, budou jen pár kroků od olympijského parku, který byl vybudován pro účely sportovního svátku v Atlantě. Jde také o místo, kde 27. července 1996 výbuch bomby zabil jednoho člověka a zranil více než sto dalších.

Běžci absolvují tři okruhy o délce osmi mílí, přičemž na kopcovité trati vystoupají zhruba 420 výškových metrů (Bostonský maraton má přibližně 280 metrů převýšení). Pohled na profil slibuje neustále stoupající a klesající trať, na níž se bude těžké dostat do pravidelného rytmu. Ne nadarmo ji Dathan Ritzenhein označil za „cross country na silnici“.

„Kopce to nejsou nijak prudké, ale prostě nekončí,“ prohlásil štáb magazínu Runner’s World po návštěvě Atlanty. Specifika trati spolu s vlhkostí vzduchu vyžadovala od běžců upravenou přípravu, v níž se snažili na podmínky připravit. Většina hlavních favoritů se také přímo do hlavního města státu Georgia osobně vydala, někteří dokonce několikrát.

Trať bude důležitým faktorem, neméně důležitá se ale jeví otázka běžecký bot od společnosti Nike. Modely s karbonovým plátem a speciální pěnou pokořily mnoho rekordů (půlmaraton i maraton v obou kategoriích, mužskou pětku i desítku) a někteří experti míní, že svým nositelům přinášejí neférovou výhodu.

Upravená pravidla Světové atletiky jejich užívání posvětila, nelze se ale ubránit pochybnostem, do jaké míry výsledek kvalifikace ovlivní, co má zrovna který běžec či běžkyně na noze. Někteří z těch, které jako například Jareda Warda obouvá konkurence, ale říkají, že nemá smysl si dělat starost s něčím, co stejně nemohou ovlivnit.

„Lidé běhají úžasné časy, ale my slyšíme spíš o tom, kterou značku bot mají. To je velká škoda,“ řekl Ward v podcastu Clean Sport Collective. „Doufám, že se brzy přestane mluvit o botách, které předběhly dobu, a pozornost bude znovu na běžcích,“ věří v to, že konkurence výrobky od Nike v dohledné době dostihne.

–––

Problémy s obutím rozhodně nemá hlavní mužský favorit. Galen Rupp si v brazilském Rio de Janeiru doběhl pro bronzovou medaili a o rok později vyhrál maraton v Chicagu v čase 2:06:07, čímž se zařadil na druhé místo amerických historických tabulek. Někteří argumentují, že se tím stal nejlepším vytrvalcem, kterého Spojené státy kdy měly.

Rupp se ale byl také terčem vypjatých diskuzí a kritika se na jeho hlavu snášela ze všech stran. Kauza běžecké skupiny Nike Oregon Project vyeskalovala loni na podzim, kdy byl trenér Salazar potrestán čtyřletým zákazem činnosti. Ruppa žádný distanc nepostihl, jejich dvě desítky let trvající spolupráce ale je mnohým trnem v oku.

Vítěz pražského maratonu (2018) si tak v posledních měsících zvyká na nového trenéra a dálkově spolupracuje s koučem Mikem Smithem. Nebyly to jediné potíže. Rupp prodělal na podzim 2018 operaci Achillovy šlachy a odstoupil ze svého posledního maratonu. Právě jeho zdravotní stav je důvodem, proč mu někteří experti před kvalifikací tolik nevěří.

Na pochyby ale Rupp odvětil rázně na začátku měsíce, když vyhrál půlmaraton v Arizoně (Mesa) časem 1:01:19. Šlo o jeho první triumf od zmíněného závodu v Praze. „Dlouhou dobu jsem cítil bolest i při chůzi, ta je nyní pryč. Jsem připravený,“ shrnul svůj stav v rozhovoru pro Runner’s World.

Když server Podium Runner dělal v posledních dnech anketu expertů, dostal Rupp 130 hlasů (s poznámkou, že hlasování proběhlo před zmíněným půlmaratonem v Mese). Více důvěry získali hned dva běžci – Jared Ward (148) a Leonard Korir (141). Další maratonci následovali s odstupem: Scott Fauble (66), Parker Stinson (19) a Andrew Bumbalough (18).

Wardovou výhodou je vyrovnanost, rozvaha i velká porce zkušeností. Korir je větší neznámou. Debutoval teprve před čtyřmi měsíci v Amsterodamu, byla to však premiéra jako hrom: Korirův čas 2:07:56 je nejrychlejším americkým debutem historie a pátým nejlepším výkonem na oficiálně uznávané trati. Ze startovního pole běžel rychleji pouze Rupp.

„Leonard se zkrátka nikdy nevzdává,“ řekl na jeho adresu trenér Scott Simmons. „Věděl jsem, že maraton někdy vyzkouším. Jen jsem čekal na správný moment,“ dodal sám Korir. Jeho šance jsou tak před Atlantou vysoké, i když háček přece jen existuje. Organizátoři totiž připravili úplně jinou trať, než jakou Korir běžel v Nizozemsku.

V účast na olympiádě doufají také dva běžci, kteří mají smlouvu se společností Hoka One One. Jedním je Scott Fauble, který byl loni nejlepším Američanem v Bostonu (svou přípravu detailně spolu s trenérem Benem Rosariem popisuje v knize Inside a Marathon). Druhým je hvězda ultramaratonské scény Jim Walmsley.

Zní to paradoxně, ale někdejší obsluhu raketového sila a držitele nejrychlejšího času na slavném Western States 100 čeká maratonský debut. Walmsley se údajně inspiroval tréninkovými plány japonských vytrvalců a doufá, že se na náročné trati dokáže mezi nejlepší vměstnat. Experti mu ale příliš nadějí nedávají.

–––

Ženský závod utrpěl deset dní před dnem D ránu. Kvůli přetrvávající únavě se ze startovní listiny odhlásila vítězka z roku 2016 Amy Craggová. „Ke všemu jsem ještě dostala chřipku. Nemohla bych soupeřit s konkurencí, takže jsem se raději rozhodla odstoupit,“ uvedla Craggová. Poslední maraton běžela před dvěma lety v Tokiu.

Otevřela tím cestu svým rivalkám. Jordan Hasayová má z celého pole nejrychlejší čas (2:20:57 – druhý nejlepší výkon americké historie), teoreticky je tak hlavní favoritkou. Stejně jako v případě Galena Ruppa ale potrestáním Salazara přišla o dlouhodobého trenéra a její poslední maraton v Chicagu skončil ještě před desátým kilometrem.

Desiree Lindenová je nejzkušenější: vítězka předloňského Bostonského maratonu, kdy počasí bylo velmi důležitým faktorem, se dostala do obou posledních olympijských maratonských výběrů. Lindenová zaujala i svým rozhodnutím běžet jak kvalifikaci, tak svůj oblíbený závod na Den patriotů. Jak se jí to vyplatí?

Rychlost a mládí má zase Emily Sissonová, která dokázala před rokem v Londýně zaběhnout čas 2:23:08. Šlo však o její jediný maraton, navíc ve velmi odlišném prostředí, než jaké ji čeká v Atlantě. Nezkušenost Sissonové může pootevřít dveře pro veteránky Molly Huddleovou, která drží americké rekordy na pět i deset kilometrů a také v půlmaratonu, a Saru Hallovou.

–––

Olympijská kvalifikace byla také cílem mnoha běžců, kteří nepatří mezi nejužší americkou špičku – samotné pokoření limitu se pro mnohé stalo splněním celoživotního snu (někteří jako například esejista Peter Bromka zase zažili trpké zklamání, když jim kýžený čas utekl o pár vteřin; limity pro účast v kvalifikaci byly 2:19, resp. 1:04 na půlmaraton pro muže a 2:45, resp. 1:13 pro ženy).

Ve startovním poli najdeme různá zaměstnání – univerzitní profesorky, manažery prodeje, právničky, šéfredaktory literárních časopisů či bývalé baletky. Možnost ucházet se o olympijskou nominaci – byť pravděpodobně v konkurenci profesionálních závodníků jen teoreticky – je pro ně obrovským úspěchem.

Olympijská kvalifikace v maratonu začíná v Atlantě 29. února v poledne tamního času (18 hodin SEČ). Muži vyběhnou na trať ve 12:03, ženy o deset minut později. Přímý přenos závodu vysílá americká stanice NBC.