Kreslit běh

Součástí nového, právě vydaného pátého čísla je sešit od ilustrátora Jindřicha Janíčka popisující dramatický duel Dicka Beardsleyho a Alberta Salazara při Bostonském maratonu roku 1982. V B se snažíme na běh dívat z co nejvíce různých úhlů a jedním z nich je zkoumání běhu kresbou. O tom, jak složité je kreslit běh, je následující rozhovor.

–––

Celý příběh se odehrává v roce 1982, ty sám jsi ročník 1990, jaké to pro tebe bylo vracet se v čase o tolik let nazpět? Co se ti vybaví? Jaký je rozdíl mezi Bostonem tehdy a dnes?

Nevybaví se mi nic, co by bylo spojené s během, a zároveň musím říct, že se mi před tím Boston nikdy nijak nevybavil, protože v NHL nemám rád Boston Bruins, to znamená, že jsem nikdy nezjišťoval, kde Boston leží ani jak vypadá, a až poměrně pozdě mi došlo, že je to dost blízko New Yorku nebo jakou souvislost s ním má Harvardova univerzita, která je snad v každém druhém filmu.

Boston v roce 1982 byl městem před přestavbou svého pobřeží a tehdy tam bylo strašně moc prázdných míst okolo centra, spousta parkovišť.

Jak na tebe rok 1982 z historického pohledu působí? Ptám se záměrně, protože první stánky sešitu jsou takovým osobním historickým výběrem událostí z tohoto roku.

Je to období, které je pro mě snad nejmíň prozkoumaným desetiletím v Americe. Znal jsem jen základní body historie, věděl jsem, že nastoupil Ronald Regan a s ním totální neoliberalismus, bylo to období, kdy nebyl žádný strach z budoucnosti, všechno bylo skvělý, všechno zlatý, ale zároveň bez jakýchkoliv pochybností například o stavu přírodních zdrojů a případných následcích takového způsobu života.

Když jsi začal s kresbou, jak vypadaly první skici, s jakými motivy jsi začínal?

Vím, že jsem jako jednu z prvních kreslil scénu, kdy Dick Beardsley sedí v hotelovém pokoji a dívá se na předpověď počasí, ta dala nakonec název celému sešitu. Pak jsem ještě skicoval scénu, kdy nasedá do auta, které bylo zaplacené od jeho sponzora, společnosti New Balance, a kterým sváželi svoje atlety z města na start, a na něj, i když byl nejlepší z celé té skupiny, zbylo místo až někde vzadu a udělalo se mu cestou špatně. Tohle jsem skicoval hodně, ale nakonec se to do sešitu nevešlo. Tyhle skici byly spíš takový volnější komiks, v průběhu práce se pak vše měnilo v reportáž a u reportáže jsem už víc vycházel z dobových fotografií a přesných faktů.

Kdy ses přiklonil k ilustrované reportáži jako způsobu zpracování předlohy?

Chtěl jsem, aby tam bylo něco ze mě, já neběhám a běhání jako sport jsem začal oceňovat víc až po tom, co kreslím pro vás, pro Béčko. Ale zároveň se musím přiznat, že se asi nikdy nestanu fanouškem, na to abych to prožíval, mi běh přijde jako neatraktivní sport. Vycházel jsem z knihy Duel in the Sun, ze které jsou všechna fakta okolo Dicka Beardsleyho a Alberta Salazara, ale můj záměr byl dostat tam i něco jiného, něco čistě mého. Zároveň jsem chtěl udělat tak trochu úvod pro lidi jako jsem já, pro ty, kdo o běhání nic neví a najednou vstoupí do toho světa, do toho období a společnosti. To je v podstatě ten zbytek. Taky je to jen 32 stránek. To už je velký omezení samo o sobě.

Je běh atraktivní pro kresbu?

Můj pocit je, že ne. Protože kolik existuje fází běžícího člověka, které se můžou nakreslit? Možná tak osm, maximálně. Ale je to můj zkreslený pohled. Závidím jiným ilustrátorům, že se dokáží uvolnit a zdeformovat běžce nebo pozadí, což já třeba nedokážu. U jejich kreseb to pak vypadá, že absolutně anatomicky nefungují, ale v kontextu obrázku se zdá, že běžci jsou skvěle vystižení.

Čím to, že je pro tebe běh k zachycení tak složitý?

Mně se běh obecně kreslí velmi špatně. Tím, že je to reportáž, tak jsem vycházel z fotografií, ty jsou moje jediná zkušenost s během, takže to je zamrzlý čas, kde není pohyb, je to statická fotka se statickým pozadím, kde vnímáme pohyb jen proto, že víme, že by tam měl být, ale v pohybu tam nic není. Ani na mých kresbách není zachycen žádný pohyb, což nevím, jestli je dobře, nebo špatně, to, hádám, zjistím za pár let. U dalšího příběhu budu nad zachycením pohybu dál a jinak přemýšlet, a třeba se v tomhle směru ještě někam posunu. I když samozřejmě mě zajímá také každý detail v pozadí té zastavané fotky.

Jak jsi postupoval při skladbě celého příběhu? Jak jsme už naznačili, jedná se o kreslenou reportáž, kde je kladen důraz na samotný zdroj, informaci, ze které potom samotná kresba vychází. Jaký byl tvůj výběr předloh pro to, co jsi nakonec nakreslil?

Můj výběr je hodně subjektivní. Začátek s prezidentem mi připadal naprosto logický. Když nad tím přemýšlím, tak jsem nejspíš podvědomě kopíroval trailer pro film Beginners (Mike Mills, 2010). To jsem si tehdy neuvědomil, až teď zpětně mi došlo, že to začíná: „Tohle je léto 1950, tohle je prezident Spojených států, takhle vypadá obloha…“ Pak to skočí do současnosti a zopakuje se ten fór s prezidentem. Když jsem dál pokračoval kulturou, tak mi připadalo vtipný že Oscara za nejlepší film dostaly Chariots of Fire, zároveň ve stejném roce měl premiéru film Blade Runner, což podle názvu zní jako nejlepší běžecký film všech dob, až na to že se v tom filmu vůbec neběhá, tak to mi připadalo jako zajímavý kontrast. Zároveň tam byla spousta dalších věcí, které bych rád do sešitu dostal, například že Jackson vydal album Thriller. Podobně jsem postupoval už dřív: najdu události, z různých zdrojů, mám seznam a pak se je snažím namixovat.

Zůstaly ti nějaké motivy, které se do sešitu nevešly?

Nezbylo místo třeba na jedno otevření mostu, otravu půdy, kdy museli vystěhovat celé město, a u Aljašky se potopila ropná plošina, všichni, kdo na ní pracovali, zemřeli, to jsou události, které mám nakreslený v různých skicách, jen musely jít stranou, a nakonec šel pryč i Michael Jackson, protože později v příběhu zmiňuji, co poslouchal Dick Beardsley před závodem, když se chtěl soustředit.

Bylo něco, co tě při čtení předlohy či kreslení překvapilo?

Nevím, jestli to vychází přímo z knížky, ale bylo to pohrdání Salazara Dickem Beardsleym, kterého měl za vesnického běžce, který nemá šanci, a pak spolu bojovali až do poslední zatáčky. Na cílových fotkách to pak vypadá, že jeho respekt vůči němu výrazně vzrostl. Je to takový sladký příběh.

Potom mě fascinuje trasa samotného závodu. V Americe jsem byl jednou, takže si pořád nedokážu představit, jak fungují jejich města, jakou mají krajinu. Samotný závod startuje ve vesnici před Bostonem, ale zároveň se pořád běží obydlenou oblastí, takže nikdy nejde poznat, kde končí a začíná město, pořád jde o rozvleklé předměstí města, které má stejný počet obyvatel jako naše republika. To je něco, co si člověk nedokáže představit, dokud to neuvidí. Mně by stačilo si tu trasu projet autem, ani bych to nemusel běžet, ale je pro mě důležité, abych pochopil, jak co na sebe navazuje. Takže až při zjišťování důležitých míst na trase jsem si začal v hlavě dávat dohromady představu krajiny, představu toho, jak je to celé poskládané a jak člověk neví, kde je.

Může sešit fungovat jako alternativní běžecký průvodce po Bostonu?

Asi to nebylo cílem, ale bylo to myšleno jako takový bonus, že až někdo pojede do Bostonu, a nemusí nutně běžet maraton, tak by si mohl vzít ten sešit s sebou. Celou dobu jsem hledal tvar jak knihu, která je předlohou, adaptovat. Nakonec je to mix tří věcí. První je samotná adaptace příběhu zmiňované knihy Duel in the Sun. Přitom ta knížka by se dala zpracovat úplně skvěle – má spoustu odboček, samotná kniha vychází z velkého množství zdrojů a psal ji někdo, kdo se o téma opravdu zajímá –, ale šlo by jen o jinou formu přepisu už hotového příběhu, jen s obrázky. Druhá část je úvod do daného období, to, co jsem se snažil přidat já sám. A když jsem během kreslení zjistil, jak vypadá trasa, kudy se běží, co tam je za místa, tak jsem nechtěl, aby šlo jen o opakování faktů, ale aby tam byl obsažen i můj přístup neběžce, který se snaží celý závod a jeho historii pochopit. Tohle pátrání je obsaženo v třetí části, v jakémsi průvodci, například v tipech na místa, odkud je dobré sledovat maraton – těch míst je spousta, ale do sešitu se nakonec vešly jen čtyři. Jak říkám, mix různých věcí na 32 stranách. Ideální iniciační sešit na tři rozdílná témata – Dick Beardsley vs. Alberto Salazar, USA v 80. letech, tip na výlet v okolí Bostonu. Zhruba tak to teď vidím…