Tři knihy 1
Čas od času vám budeme přinášet výběr tří knih, které naši autoři, běžci, trenéři a spolupracovníci považují za zajímavé, které jsou pro ně důležité a které je nějakým způsobem ovlivnily. Začínáme výběrem četby, která do značné míry formovala běžecké mládí Jana Havlíčka.
–––
Ota Pavel: Plná bedna šampaňského
Praha: Olympia, 1967
Velký sportovec jsem nikdy nebyl, jen mě bavilo běhat a nic jiného mi ani pořádně nešlo. Běhal jsem do školy, do Skautu, na atletiku i do knihovny a na povídkách Oty Pavla jsem vyrostl. Snad ještě raději než o Zátopkovi jsem četl o Janu Kubrovi a Janu Veselém, ale velmi rychle jsem zjistil, že ze mě žádný cyklista nebude. Povídka „Jak to tenkrát běhal Zátopek“ mi však ukázala cestu: čím víc, tím líp, běžet, co to dá, a hlavně nezastavovat. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že občas je dobré i jen lehce klusat, a když si musím při běhu odskočit na malou, tak to není důvod mít zkažený celý příští týden.
Miroslav Nevrlý: Karpatské hry
Liberec: Skauting, 1992
V první polovině devadesátých let běhání nikoho příliš nezajímalo. Na běžce bylo možné narazit leda náhodou s frekvencí přibližně jednou dvakrát ročně, a pokud jste sami okolo někoho proběhli, pak lidé propukali v záchvaty smíchu a psi vám šli po lýtkách. Už vůbec nikdo pak o běhání nepsal způsobem jako Miloslav Nevrlý. Žádné závodění, žádný organizovaný výkonnostní sport, jen čirá radost z intenzivního pohybu v lesích a na horách i ze života samotného. Ačkoli je, podobně jako u Oty Pavla, jistá stylistická vypjatost Nevrlého textů pro dospělého čtenáře těžko skousnutelná, jeho „Hra na vlčí dech, na gazelí nohy“ má v sobě mnohé, kvůli čemu se k ní vracet. Jen se nebát a vyběhnout, protože „běh je králem dne, často tím jediným pořádným, co za celý den uděláš“.
Richard Askwith: Feet in the Clouds
London: Aurum Press, 2004 (Česky: Richard Askwith, Stopy v oblacích. Praha: Mladá fronta, 2016. Přeložila Anna Kudrnová.)
Na Askwithovu knihu jsem narazil náhodou na polici s knihami, které Městské knihovně v Praze věnovala Britská rada. Bylo mi už ke třiceti a po dlouhé době jsem si nad ní vzpomněl na svůj dětský sen o přebězích celých pohoří, států a kontinentů, sen, který je pro závodníka spíš noční můrou nebo něčím, čemu se lze leda pousmát. Jenže Bob Graham Round, kolem něhož se Stopy v oblacích točí, není závod, ale osobní výzva, která hraničí s posedlostí – 24 hodin, 42 vrcholů, téměř 110 kilometrů a převýšení přes 8000 metrů, v blátě, kamení, mlze a dešti, tomu se jen těžko odolává.
–––
Tři knihy Jan Havlíčka vyšly v Hospodářských novinách 5. května 2017 pod názvem „Portrét běžce jako mladého čtenáře“. Redakci Hospodářských novin děkujeme za svolení se zveřejněním textu.
