Tři knihy 3

O získávání nedůvěry k zažitým představám

Anna Kudrnová
07. srpen 2017

Díky překladatelce a běžkyni Anně Kudrnové si v češtině můžeme přečíst knihy Richarda Askwitha, Lizzy Hawkerové, Adharananda Finna a dalších. Požádat ji, aby pro nás vybrala a okomentovala „své“ tři knihy, se nám tedy jako čtenářům zdálo téměř nevyhnutelné. Dozvíte se tak nejen, jakým způsobem se formoval její vztah ke sportu a k běhání, ale i k samotné četbě a psanému textu.

–––

Ernest Thompson Seton: Dva divoši
Praha: Albatros, 1990 (Přeložili Libuše Bubeníková a Jiří Valja.)

Dva divoši nejsou běžecká ani sportovní kniha, ale Setonovo dílo dodneška živým hlasem připomíná, jaký klid a útěchu může skýtat pohyb v přírodě. K zařazení knihy do výběru mám ještě jeden důvod: myslím, že právě u ní mi poprvé natvrdo došlo, že postavy ve skutečnosti neříkaly to, co je psáno v mé knížce; že mluvily neznámým jazykem a teprve někdo jiný to přepsal do řeči, které rozumím. To byl docela šok: do té doby pro mě bylo všechno, co stálo v knihách, absolutní a dané. Najednou se ukázalo, že všechny ty samozřejmě znějící věty („Raftene, ty mizerný kořene…“), museli poskládat nějací překladatelé a že je taky mohli poskládat docela jinak. Je hezké občas zase číst tím starým způsobem, nepřemítat, jak by se co dalo říct jinak a jestli je to dobré nebo špatné: číst nekriticky a nestydět se za to.

Zvonimír Šupich: Zátopek a ti druzí
Praha: Olympia, 1986

Oblíbená (také dost možná jediná) sportovní kniha mého dětství. Nejvíc mě zaujali gymnasti v čele s Bedřichem Šupčíkem, který pro Československo roku 1924 získal první zlatou medaili ve šplhu na laně. Knížka představuje portréty československých olympijských vítězů od dob, kdy se pořádaly olympijské nábory v sokolovnách, až po osmdesátá léta; zajímavě se čtou i dnes, kdy víme, jak to s některými sportovci dopadlo (Čáslavská, Nepela…). Dvě krátké kapitolky o Emilovi a Daně byly na dlouho v podstatě jediným zdrojem mých vědomostí o Zátopkových – a ne špatným.

Richard Askwith: Running Free
London: Yellow Jersey Press, 2014

Co má dělat běžec, jestliže si po nějaké desítce let uvědomí, že kdyby mu bylo souzeno něco velkého vyhrát, už by se to asi bývalo stalo? Nový impuls dodá třeba úprk před smečkou ohařů, seběh šíleným krpálem za bochníkem sýra nebo úhybné manévry v ohradě s nerudným býkem. Problematizující a zároveň subtilní text mě oslovil možná nejvíc ze všech knih o běhání. Kniha dokumentuje běžecká dobrodružství, která se dají zažít v obyčejné venkovské krajině hned za humny; vypráví o všech druzích bahna, co jich v Anglii je, bloudění ve smyslu doslovném i přeneseném, mlčících ovcích v mlze. A hlavně: o celoživotním vztahu k běhání, na výkonnostní výkyvy nehledě.

Anna Kudrnová

Anna Kudrnová přeložila knihy Richarda Askwitha, Adharananda Finna, Christophera McDougalla, Lizzy Hawkerové a dalších. Její překlad Askwithovy zátopkovské biografie Dnes trochu umřeme vyšel v červenci 2017.