Tři knihy 6

Je to vo hlavě!

Pokud jsi čtenář časopisu B, tedy běžec, či vytrvalostní sportovec, pravděpodobně jsi někdy zažil moment, kdy tělo zaplavené kyselým laktátem prosí o milost. Je to ten okamžik, kdy při tréninku či závodě pohybový aparát jede z posledních sil, lapá po dechu a bolest se nemilosrdně zahryzává do každého svalového vlákna. V ten moment si nepřeješ nic jiného než tuto dobrovolnou agónii zastavit. Bylo by snadné si myslet, že toto vyčerpané sténání je reakce těla, které ti říká „Mám dost!“, že tvé svaly jsou unavené a nemůžou již dále pokračovat. Ale je to doopravdy tělo, které je na pokraji sil? Odkud se bere v tělu signál, že je vyčerpané

Na druhou stranu existují i příjemnější sportovní momenty, kdy tělo neběží, ale vznáší se. Skoro jako by někdo tam nahoře vypnul gravitaci a spolu s ním i ten zpropadený laktát – kilometry ti náhle lehce ubíhají pod nohami a ty jsi kompletně ponořen do této činnosti, která pozbývá fyzična a nabývá skoro až spirituálního zážitku. Tvé tělo neprotestuje. Naopak! Chce víc. Chce pokračovat. Touží po dalším kilometru, po další zatáčce, po dalším kopci nebo po dalším intervalovém úseku. Dva diametrálně odlišné zážitky, které spojuje naše tělesná schránka, ale také naše mysl a vědomí.

Měla jsem nespočet těchto tréninků či závodních zkušeností, kdy jsem jela na doraz, tělo vyšťavené a toužila jsem po tom, aby bolestivé fyzické úsilí konečně skončilo. Ale kolikrát mi fyzická zátěž křivila obličej, tolikrát jsem se při běhu i bezděčně smála, tancovala a nemohla se nabažit tím rytmickým pohybem. To jsou ty chvíle, kdy se nevědomě dostaneš do stavu „flow“ a prožíváš vrcholný extatický zážitek.

Těchto kognitivních prožitků a síly duševní houževnatosti jsem si vědoma převážně ve třech svých oblíbených aktivitách: běhání, lezení a životu jako takovém. Navíc věta „Je to vo hlavě“ se opakovala v běžeckých, lezeckých i nesportovních komunitách, v nichž jsem se pohybovala, tak často, že jsem se rozhodla poznat tento psychologický fenomén blíže. Následující tematické knihy a jejich obsah potvrzují, že vše, co děláme, je skutečně „vo hlavě“. A to je svým způsobem velmi osvobozující – stejně osvobozující, jako když vstoupíte do onoho spirituálního stavu „flow“.

–––

Mihaly Csikszentmihaly: Flow. The Psychology of Optimal Experience
New York: Harper & Row, 1990 (Flow: O štěstí a smyslu života. Přeložila Eva Hauserová. 2. vyd. Praha: Portál, 2015.)

Život je vo hlavě

Praotcem myšlenky flow je americký psycholog maďarského původu a nevyslovitelného příjmení Mihaly Csikszentmihalyi. Dle Csikszentmihalyie pocit flow, který je znám také jako „to be in the zone“, je stav mysli, kdy se naše tělo a mysl vzepnou k hranicím svých možností ve vědomé snaze dosáhnout něčeho obtížného, co ale opravdu stojí za to. Tyto okamžiky se stávají nejlepšími zážitky našich životů, protože jsme natolik pohlceni naší aktivitou, že ztrácíme pojem o okolním dění. Tíha zodpovědnosti a správného rozhodnutí mizí. My sami se stáváme součástí procesu. Jsme samotnou podstatou existence. Veškerý pohyb je plynulý a samočinný. Ač podáváme kvalitní výkon, vydáváme malé množství energie. Jedeme na autopilota. Veškeré existenciální nejistoty, pochyby či úzkosti jsou vytěsněny a přichází pocit absolutní koncentrace, ostré jasnosti a v neposlední řadě zážitek skutečného štěstí.

Je to přesně ten pocit, který zažíváš při sobotním fartleku, při řešení komplexního business projektu, kódování webové stránky, psaní básně, návštěvě jazzového koncertu nebo při inspirativní diskuzi s přáteli. Tento fenomén plynutí můžeme zakusit všichni nehledě na naše schopnosti. Je to tok optimálního zaujetí, kdy daná osobní vnitřní výzva souzní s našimi schopnostmi. Pakliže je výzva nadměrná a neúměrná naší způsobilosti, obavy, frustrace a nevíra v sebe sama vniknou do naší mysli s myšlenkami vzdát se našeho úsilí. A stejně tak obráceně – pakliže je úkol příliš jednoduchý, zaplavuje nás lhostejnost, omrzelost a prázdnota. Skutečné lidské potěšení se tedy nachází v dosažitelných, podmíněných a inspirujících cílech, jež jsou odlišné pro každého z nás. Je to pocit, který si nekoupíš. Pocit, kterého můžeš dosáhnout pouze svojí myslí. Pocit, který se nakonec stává smyslem našeho života.

Matt Fitzgerald: How Bad Do You Want It? Mastering the Psychology of Mind Over Muscle
Boulder: VeloPress, 2015 (Vítězství je v hlavě: Vybudujte si silnou mysl pro nejlepší výkony. Přeložila Petra Nagyová. Praha: Mladá fronta, 2017.)

Běhání je vo hlavě

Vítězství je v hlavě je podnětná kniha plná inspirujících příběhů z vrcholového vytrvalostního sportu, kdy lidská odolnost a duševní houževnatost, nikoliv bicepsy a hamstringy, psali historii sportovních výkonů. Dle autora Matta Fitzgeralda, jenž je sám aktivním běžcem, úspěšným trenérem a sportovním novinářem, největší atletické výkony pramení z lidské mysli a nikoliv z těla samotného. Elitní sportovci sílu vůle znají již po desetiletí a současná neurověda zkoumá, kam až nás naše mysl a odhodlání mohou zavést a kolik osobáků nám pomohou překonat.

Matt Fitzgerald otvírá každou kapitolu sportovním příběhem, který doplňuje informacemi o kombinaci fyzické a psychické zdatnosti a jejich vlivu na fyzický výkon. Dočteme se například o americké atletce Jenny Simpsonové, legendárním běžci Stevu Prefontainovi či o maratoncích Sammy Wanjiruovi nebo Ryanu Vailovi a dalších. Každý příběh potvrzuje, že lidské tělo je podřízené mysli. Tím, co ovlivňuje náš výkon, je málokdy náš samotný fyzický limit. Je to spíše osobní vnímání maximálního úsilí a tomuto subjektivnímu pocitu velí právě naše mocná mysl.

Arno Ilgner: The Rock Warrior’s Way. Mental Training for Climbers
La Vergne: Desiderata Institute, 2003

Lezení je vo hlavě

Jako profesionální běžkyně jsem v lezení nacházela určitý únik od svých atletických závazků. Běh, trénink a soutěžení zaměstnávali mé každodenní myšlenky a já si uvědomovala, že svým způsobem potřebuji vypnout svůj atletický mindset. Stav klidné mysli jsem našla právě ve skalách a v inspirativní outdoorové komunitě. Lezení je pro mě určitý druh meditace a způsob jak utišit své osobní „vřískající opice“ v mé hlavě.

Přestože knížka The Rock Warrior’s Way je určena zejména lezcům a jimi je chápána jako Písmo svaté pro zlepšení psychické odolnosti nad posledním jištěním, mně osobně pomohla nejen na vertikální, ale i na horizontální ose, a často také v soukromém životě.

Při lezení se člověk konfrontuje s neobvyklým stresem, rizikem, osobními výzvami a pochybnosti. Jakékoliv špatné rozhodnutí ve skalách a v horách znamená nebezpečný pád. Lezeckou analogii – pocit strachu a nejistoty a jak tyto pocity úspěšně kontrolovat – ráda vnáším do jiných sfér svého životního snažení. Strach z pádu se dá totiž také chápat jako existenciální strach o přežití či strach ze selhání, a to je emoce známá každému z nás, ať už jsme běžci, lezci či nesportovci.

Ilgner ve své z části filosofické knize a z části coachingové příručce využívá mytologii a své čtenáře vede cestou archetypálního hrdiny – bojovníka, jemuž jeho osobní odvaha pomáhá rozumně, bezpečně a úspěšně jednat v průběhu životních dobrodružství. Poukazuje na fakt, že cílem lidského jedince je přežití a veškeré jeho instinkty jsou tomu uzpůsobeny. Možné reakce v boji o přežití jsou dle Ilgnera dvě, fight or flight, neboli boj nebo útěk, a nám nezbývá než volit mezi nimi.

Je však nutno připomenout, že mnohdy pracujeme pouze s iluzorními obavami, a to se strachy, které ve skutečnosti neexistují, ale pouze si je vytváříme ve své hlavě. Ačkoliv obavy o přežití jsou skvělé, protože nám pomáhají zůstat naživu, je třeba si uvědomit, že tyto strachy jsou mnohdy pouze „fiktivními obavami“. Dokáží nás však zcela paralyzovat a místo toho, abychom se s nimi vypořádali tváří v tvář, rozhodneme se ze situace komfortně uniknout. Takto přicházíme o nové příležitosti, osobní zkušenosti, rozvoj a životní šance. Jsme odsouzeni být otroky naší subjektivní reality. K této existenční ironii dochází převážně z nedostatku sebeuvědomělé pozornosti a neschopnosti pohlížet na situaci z vnější perspektivy.

Ilgner tento fenomén vysvětluje na lezeckých situacích, kdy lezec nad svým posledním jištěním zažívá intenzivní obavy, zda má dostatek sil tento úsek překonat, či z něho dobrovolným pádem, případně požádáním spolulezce o dobrání uniknout. Ilgner nabízí různorodé praktiky, dechová cvičení a utužování koncentrace pro překonání jak subjektivních, tak objektivních strachů a obav.

Zdolávání, či lépe řečeno výstup na vrcholy hor byl již od pradávných dob považován za metaforu lidského snažení. Přestože je kniha The Rock Warrior’s Way cílena na lezce, jedná se o podnětné a motivující čtení i pro sportovce, kteří nelezou. Věřím, že The Rock Warrior’s Way dokáže čtenářům-běžcům pomoci oprostit se od fyzického vyčerpání na dvacátém kilometru a uvědomit si, že to není jeho tělo, kdo prosí o smilování, ale že si s ním zahrává jeho hlava. Protože nejen lezení, ale i běhání a nakonec také život sám „je vo hlavě“!

Eva Krchová

Eva Krchová je česká reprezentantka v přespolním běhu a v běhu na 3000 m překážek.
Více »